Obchod s utrpením

Porušování lidských práv si obvykle spojujeme s diskriminací a útlakem občanů ze strany vlastních vlád a státních institucí nedemokratických zemí s nízkou právní kulturou. Zodpovědnost za mnohé projevy útlaku i zločiny proti lidskosti však nesou i demokratické vlády poskytující přímou i nepřímou podporu státům s utlačovatelskými režimy. Zatímco v období studené války byla tato podpora motivována politicky a ideologicky, dnes jsou jejím hlavním důvodem zištné obchodní zájmy vlád i nadnárodních korporací Evropy a Severní Ameriky. Významnou součást této podpory tvoří vývoz vojenského, bezpečnostního a policejního vybavení včetně zbraní a prostředků používaných při popravách, mučení a jiném ponižujícím zacházení (např. policejní vozy, helmy a štíty, okovy, slzný plyn, obušky a opasky způsobující elektrošoky). Součástí této spolupráce je i poskytování výcviku příslušníkům represivních složek a přímá přítomnost „expertů“ na území příslušných zemí.

Transporty vojenské a policejní techniky do zemí ovládaných autoritářskými režimy a regionů vyznačujících se nestabilní politickou situací mají katastrofální dopad na kvalitu života všech obyvatel v dané oblasti. Vzhledem k tomu, že vlády ( zejména těch nejchudších zemí planety) utratí za toto zboží značnou část svých rozpočtů, stávají se tak zbraně a policejní technika nejen prostředkem krutého porušování lidských práv včetně přímého zabíjení, ale zároveň brzdou rozvoje celých oblastí. Tím se prohlubuje sociální úpadek a utrpení obyvatel a zvyšuje se pravděpodobnost vzniku ozbrojeného konfliktu.

Ozbrojené střety v zemích třetího světa pak jen prohlubují bludný kruh jeho chudoby. Ve zprávě Stav světa 1998, kterou vydal renomovaný Worldwatch Institute, se uvádí: „Vlády mohou proklamovat svůj zájem na potírání pašování zbraní či zločineckých dodavatelů, jako jsou např. teroristické organizace nebo překupníci drog, ale jsou to většinou ony samy, kdo je hlavním dodavatelem těchto zbraní. Protože mají zbraně dlouhou životnost, mohou zůstat v oběhu několik desetiletí. Však také trh s použitými zbraněmi jen kvete. Nyní, kdy je studená válka již za námi, se množství zbraní v Severní Americe, Evropě a bývalém Sovětském svazu snižuje, přebytečné vybavení je odstraňováno nebo levně prodáváno jiným zemím. Po demobilizaci velké části vládních armád a rebelující skupin navíc přijde značná část zbraní použitých v občanské válce na černý trh, aby se znovu vynořily v dalších krvavých konfliktech.“

Zisky bez skrupulí

Ačkoliv zejména vlády západních států jsou vázány řadou zákonů a dohod omezujících a kontrolujících transfery vojenského i policejního vybavení, mnohdy – ve zjevném rozporu s vlastními proklamacemi a prosazovanou politikou lidských práv – podporují jejich výrobu i vývoz, nejednou prostřednictvím třetích zemí. Důvodem jsou nejen politické a ekonomické zájmy v zemi jejich konečného určení, ale zároveň snaha o udržení výnosného zbrojního průmyslu a z něj plynoucích početných pracovních příležitostí. Jindy se tak naopak děje proti rozhodnutí státních institucí, a to prostřednictvím ilegálních transakcí nebo pašování.

Některé z těchto „černých transakcí“ se odehrávají ve východoevropských a středoevropských zemích (Albánie, Bulharsko, Slovensko i Česká republika) vyznačujících se přebytky zbraní a zároveň neúčinnou či zcela neexistující legislativou, která by podobné obchody omezovala. Krátkodobý sobecký zájem je tak důležitější než starost o to, k čemu je příslušné vybavení používáno v zemi určení. Jen v průběhu devadesátých let nevládní organizace zaznamenaly desítky případů, kdy demokratické země západního světa vyvezly vojenskou a policejní techniku, která byla zneužita k porušování lidských práv.

- V letech 1996 a 1997 vyvezla Velká Británie do Indonésie tanky Skorpion a obrněná policejní vozidla Tactica vybavená vodními děly. Tuto techniku použily tamní bezpečnostní síly k brutálnímu rozhánění lidových demonstrací proti utlačovatelskému režimu generála Suharta, během nichž přišlo mnoho lidí o život.

- Pouta britské společnosti Hiatts a americké společnosti Smith & Wesson jsou požívána ve věznicích Saúdské Arábie, země vyznačující se hrubým a trvalým porušováním lidských práv. Jeden z vězňů propuštěných roku 1999 řekl Amnesty International: „ Používání pout patří k obvyklým postupům. Jsou nasazována dokonce i tělesně postiženým a nevidomým lidem.“ Saúdskoarabské bezpečnostní síly byly rovněž vybaveny elektrickými obušky.

- V devadesátých letech dodávaly Spojené státy slzný plyn, pistole a munici do Bahrajnu, kde byly opakovaně používány k rozhánění demonstrantů požadujících zavedení parlamentního systému v zemi.

- Ve zprávě amerického ministerstva zahraničí z července 1997 se uvádí, že americké helikoptéry, útočné pěchotní zbraně a granátomety byly používány speciálními jednotkami turecké policie zodpovědnými za politické vraždy a nejtěžší porušování lidských práv v zemi. Americké společnosti rovněž jednaly o dodávkách zbraní způsobujících elektrošoky pro tureckou policii, přestože je široce zdokumentováno jejich zneužívání při mučení vyslýchaných.

- V průběhu genocidy ve Rwandě na jaře roku 1994 byly rwandské ozbrojené síly, zodpovědné za hromadné vraždění, zásobovány zbraněmi dodávanými britskými a nigerijskými obchodníky přes území někdejšího Zairu.

- Zbraně dodané Spojenými státy jednotkám pravidelné kolumbijské armády pro boj s pašeráky drog byly zneužity k záměrnému zabíjení nevinných civilistů a závažnému porušování lidských práv. Pod vlivem Amnesty International a dalších nevládních organizací byl tento přísun zastaven.

- V občanské válce probíhající od roku 1998 v Demokratické republice Kongo (někdejší Zair), vyznačující se bezpříkladnou brutalitou a násilím páchaným v masovém měřítku na konžských civilistech i uprchlících ze sousední Rwandy, jsou používány zbraně z celé řady západních zemí včetně USA.

- Při útocích na domy opozičních politiků v africké republice Togo bylo použito nábojů francouzské výroby. Francie poskytuje ozbrojeným silám v této republice přímou vojenskou pomoc a zajišťuje výcvik některých jejich příslušníků.

- Roku 1996 se Amnesty International zasloužila o zveřejnění španělsky psaného manuálu americké armády používaného ve vojenské škole School of the Americas, v níž se školili důstojníci ze zemí Latinské Ameriky. Přitom vyšlo najevo, že manuál obsahoval instrukce doporučující při bojových operacích využívat i takové prostředky jako uplácení, vydírání, výhružky a mučení. Manuály byly poté staženy, nicméně množství jich dosud zůstává v oběhu v zemích Latinské Ameriky.

Reakce světové veřejnosti

Roste počet lidí, kteří se odmítají smířit s nečinným přihlížením tomuto neradostnému stavu. Nevládní organizace se snaží zabránit nekontrolovatelnému proudění zbraní a bezpečnostní techniky do míst, kde se dostávají do rukou pachatelů zločinů proti lidskosti, a působí na vlády, aby podnikly příslušná opatření. Roku 1998 byl díky tomuto tlaku přijat Kodex Evropské unie pro řízení exportů zbraní. Kodex stanoví přísná a podrobná kritéria (včetně hlediska lidských práv), podle nichž musejí všechny členské státy zvažovat svá rozhodnutí o povolení licencí na vyvoz zbraní. Ve Spojených státech je export zbraní regulován podle tzv. Leahyho dodatku k Zákonu o povolování zahraničních operací (Foreign Operations Appropriations Act). Zakazuje se v něm poskytovat americkou pomoc těm zahraničním bezpečnostním silám, které se dopouštějí závažného porušování lidských práv.

Z nevládních organizací vystupují proti transferům zbraní a bezpečnostní techniky např. Amnesty International, Saferworld, Odtam, Christian Aid a desítky dalších zdravotnických, humanitárních a církevních organizací i rozvojových agentur.

Problém exportů zbraní se přímo dotýká i nás, občanů České republiky. Neblahá tradice výroby zbraní sahá do doby Rakouska-Uherska, kdy se naše země stala zbrojnicí monarchie a později jedním z hlavních evropských exportérů zbraní. Tuto úlohu plnila i za nacistické Třetí říše a později v dobách komunistického režimu, kdy se stala jedním z hlavních dodavatelů zbraní pro celý sovětský blok i „spřátelené“ represivní režimy v Africe a Asii. Jejich ozbrojeným silám poskytovala vedle vojenského materiálu i odborný výcvik (toho se dostávalo i teroristickým skupinám).

Vzhledem k současné ekonomické situaci České republiky se zbrojařský průmysl těší podpoře přímo ze strany vlády. Dokladem toho je i mezinárodní veletrh IDET pořádaný za oficiální podpory nejvyšších vládních představitelů České republiky každé dva roky v Brně.

Co můžete pro věc udělat sami?

- Šiřte informace z tohoto letáku.

- Piště svým voleným zástupcům a požadujte zajištění veřejné kontroly transferů zbraní a důsledné dodržování platných právních norem upravujících tuto problematiku.

- Dožadujte se pravidelných, věcných a srozumitelných informací o všech licencích na transfery zbraní a bezpečnostní techniky poskytnutých vládou.

- Nalézá-li se ve Vašem okolí zbrojařská firma či společnost zabývající se mezinárodním obchodem se zbraněmi, obracejte se na ni s dotazy, jakým způsobem kontroluje používání dodávané techniky v zemi určení a jak zajišťuje, že nebude používána k porušování lidských práv.

- Obracejte se na vládu České republiky a Magistrát města Brna s dotazy, jakým způsobem je zajištěno, že na mezinárodním veletrhu IDET, který se bude opět konat v Brně v roce 2005, nebudou vystavovat společnosti zdiskreditované exportem zbraní a bezpečnostní techniky do zemí porušujících lidská práva a vyvolávajících válečné konflikty, v nichž k takovému porušování dochází.

- Připojte se k Amnesty International a podpořte její činnost.

Co je Amnesty International?

Amnesty International je celosvětové hnutí zasazující se o dodržování lidských práv ve světě, odstranění diskriminace z důvodů národnosti, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví a sexuální orientace. Usiluje o propuštění vězňů svědomí, tj. lidí vězněných z výše uvedených důvodů, o zrušení trestu smrti a odstranění mučení a jakéhokoliv jiného ponižujícího zacházení. Má přes milion členů z více jak 140 zemí světa organizovaných v 7 500 místních skupinách. Amnesty International je zcela nezávislá na vládách, politických ideologiích či náboženských organizacích.