[zpět]

Na výstavě o boji proti terorismu nedaleko Bruselu se loni na podzim měly objevit také dvě moderní české plynové masky. Jenže nakonec na této prestižní akci chyběly. Firma se o výstavě dozvěděla na poslední chvíli a podle platného zákona o obchodování s vojenským materiálem mají české úřady šedesát dní na to, aby vývozní licenci udělily, případně zamítly. A je jedno, jestli se žádost týká dvou plynových masek na evropskou výstavu nebo padesáti tanků třeba do Iráku. V budoucnu by se tato praxe měla změnit. Vláda ve středu přijala principy, podle kterých by se měl novelizovat zákon o obchodu s vojenským materiálem, platný už více než deset let. Součástí těchto principů je i zavedení takzvaného zjednodušeného řízení. Do něj by byly zařazeny žádosti o vývoz a dovoz vojenských výrobků ze zemí Evropské unie či NATO. Do unijních a aliančních států směřovala v roce 2003 podle zprávy ministerstva zahraničí přibližně sedmina vojenského exportu. Napříště by žádosti o vývoz do těchto států nemusely projít celým zdlouhavým povolovacím procesem. Jedna česká firma například vyváží na Slovensko už čtvrtým rokem komponenty ke spojovací technice. Zatímco v roce 2001 trvalo udělení licence devět dní, vloni to bylo padesát dní.

"Takové zjednodušení by pak uvolnilo ruce i úředníkům, kteří by se mohli více zabývat skutečně důležitými případy, třeba vývozem radiolokátoru Věra," říká Jiří Hynek, prezident Asociace obranného průmyslu.

Vládou schválené principy obchodu se zbraněmi počítají i s upřesněním toho, co ještě je, a co už není vojenský materiál. Kromě samopalů či letounů totiž složitému povolovacímu řízení podléhají například i náhradní díly do nákladních aut, anebo už zmiňované plynové masky. Kromě určitého uvolnění se ve vládou schválených principech obchodu s vojenským materiálem počítá i s určitým zpřísněním. Na seznamu nových opatření je například i to, že by se k žádosti o vývozu zbraní mělo kromě ministerstev zahraničí, obrany, vnitra a průmyslu vyjadřovat i Ministerstvo financí a celní správa. Rovněž by se měly zpřísnit podmínky pro to, aby firmy mohly vstoupit do obchodu se zbraněmi. Navrhuje se například zvýšit poplatek za vydání zbrojní licence, anebo by se měl rozšířit okruh prověřovaných osob v těchto společnostech. V budoucnu by měl vzniknout seznam zemí, do nichž bude vývoz zbraní zakázán.

Nevládní organizace přitom v minulosti už několikrát kritizovaly, že se české zbraně exportují i do rizikových států, například do Gruzie, Kolumbie nebo Číny. "Třeba Gruzie je nejen nestabilním státem zmítaným vnitřními konflikty, ale i jedním z nejznámějším reexportérů zbraní do problémových oblastí," řekl Petr Machálek ze sdružení Nesehnutí.

Nevládní organizace Nesehnutí považuje rozhodnutí vlády z 11. října o vývozu téměř šesti tisíc tun munice do Afghánistánu za skandální, uvedl za organizaci Jiří Koželouh. Podle něj je pravděpodobné, že munice bude zneužita pro porušování lidských práv a oslabí bezpečnost v zemi. Stejný názor má i Karel Dolejší, odborník na obchod se zbraněmi z Amnesty International. "Mezi municí, která má být vyvezena do Afghánistánu, se nacházejí i náboje do samopalů ráže 7,62 milimetru, dělostřelecké náboje a ruční granáty,"řekl Koželouh. "Vzhledem k tomu, že její konečný uživatel, tedy afghánská vláda, potažmo její policie a armáda, kontroluje pouze okolí hlavního města, nelze zaručit, že se česká munice nedostane i do rukou některého z místních vůdců ozbrojených skupin či do rukou mezinárodních teroristů, kteří se tam skrývají,"míní Koželouh. Případně podle něj hrozí i reexport munice do sousedních zemí, čímž hrozí porušení kritéria číslo sedm Kodexu EU o obchodu se zbraněmi.

BRNO - Rozhodnutí vlády zbavit se části přebytečné munice vývozem do Afghánistánu považují za velmi riskantní a nezodpovědné organizace na ochranu lidských práv Amnesty International a Nesehnutí. Vzhledem k situaci v Afghánistánu je velké nebezpečí, že se zbraně dostanou do rukou protivládních ozbrojených skupin, uvedl včera Jiří Koželouh ze sdružení Nesehnutí.

S darováním téměř 6000 tun munice z přebytečných armádních zásob souhlasila česká vláda minulý týden. Podle ministra obrany Karla Kühnla (US-DEU) vydělají na transakci obě strany. Stát ušetří za ekologickou likvidaci munice a afghánská vláda získá materiál pro nově budované ozbrojené složky. "Takto jsme vlastně ušetřili a ještě přispěli ke stabilizaci regionu, ze kterého dlouhá léta vycházelo velké napětí." míní Künhl.
Aktivisté si však myslí opak. Afghánská vláda a její bezpečnostní složky kontrolují jen část země. Vláda není tudíž schopna zaručit, že česká munice nepadne do rukou některého z tamních kmenových vůdců. Navíc v Afghánistánu panuje bezpráví a munice může sloužit k vnitřní represi, domnívá se Karel Dolejší z Amnesty International.
Občanští aktivisté poukazují rovněž na špatný stav dodržování lidských práv v tomto asijském státu. Česká pomoc by se podle nich neměla zaměřovat na podporu represivních složek, ale na celkovou stabilizaci země. K tomu by napomohlo organizování kursů pro vzdělávání soudců, policistů a vojáků v oblasti ochrany a dodržování lidských práv.
V afghánské armádě vznikající po pádu fundamentalistického režimu Talibanu je asi 13 tisíc vojáků. Policie posiluje rychleji a má ve svých řadách 30 tisíc lidí. Před týdnem se zde konaly prezidentské volby. Úřady ale odložily sčítání hlasů, aby prověřily údajné nesrovnalosti a podvody při hlasování.