Tajné rakety Czech Made
Jaroslav Spurný a Robert Keil; Respekt
[zpět]- [home]
Bílá místa v Národní zprávě o zbraních. Četl- li nějaký mírový aktivista čerstvou Národní zprávu o kontrole exportu zbraní, měl z ní určitě radost. Zdejší společenští i političtí idealisté prosazovali hned po listopadu 1989 útlum zbrojařského průmyslu a konec dodávek podezřelým režimům či do konfliktních oblastí. Zpráva o exportu zbraní z Česka za rok 2004, zveřejněná ministerstvem zahraničí na Štědrý den, vlastně konstatuje, že se jejich záměr naplnil. Export klesl od vzniku republiky na polovinu a jako cílové země převažují státy Evropské unie a USA. Přesto obchod se zbraněmi zůstává kritickou "černou dírou", kde Česko pořád ještě ztrácí svou prestiž.
Tajná versus neviditelný
Národní zpráva o ročním vývozu zbraní vyšla už letos podruhé a většinu z jejích 49 stránek zabírá popis zákonů - od českých přes Evropský kodex a embarga OSN až po usnesení různých mezinárodních komisí - , podle nichž se obchod se zbraněmi omezuje a kontroluje. Dál je v ní podrobný seznam států, do kterých jsme zbraně exportovali a za kolik, a taky zde zájemce najde seznam vyvezené techniky. Co se nedozvíme, je propojení těchto informací - tedy jaké zbraně jsme vyvezli kam a jaké firmy za tím kšeftem stály. A kromě toho není ve zprávě ani slovo o konečném užití zbraní - zda bylo všechno v pořádku, jestli se nedostaly do rukou různým militantním nebo teroristickým jednotkám, nebo jestli nebyly reexportovány do embargovaných zemí. "Jsme vázáni řadou předpisů o utajovaných skutečnostech," vysvětluje nedostatky letos - navlas stejnými slovy jako loni - ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva zahraničí Petr Kaiser, který zprávu zpracoval. Porovnáváme- li současnou situaci s minulostí, je všechno úžasné. Vždyť na sklonku osmdesátých let bylo Československo osmým největším vývozcem vojenské techniky na světě, dnes se pohybujeme někde kolem čtyřicátého místa. Tehdy jsme se podíleli na světovém exportu zbraní skoro pěti procenty, dnes třemi desetinami procenta. Ještě počátkem devadesátých let šlo osmdesát procent československých zbraní do rizikových oblastí, hlavně do mimoevropských zemí bývalého socialistického tábora nebo států zmítaných občanskou nebo guerillovou válkou, dnes je poměr přesně obrácený. Za těmito příznivými čísly je ovšem jeden velký problém. Zpráva vůbec nijak nemapuje podezřelé kšefty tuzemských obchodníků se zbraněmi. A že jich v posledních letech nebylo málo: neodhalily je ovšem zdejší úřady, nýbrž investigativní novináři, zástupci nevládních organizací či na ně upozornili představitelé jiných zemí. Namátkou jmenujme například pokus vyvézt - přes zásadní odpor spojenců z NATO a doporučení Evropského kodexu o vývozu zbraní - do Číny radiolokátor Věra odhalující americký "neviditelný" bombardér B 2. Nebo snahu propašovat reexportem samopaly do válčícího Konga či vývoz tanků a letadel do Jemenu i poté, co se prokázalo, že přes tuto zemi pokračují zbraně do embargovaného Súdánu. A šlo by pokračovat. Kromě toho nevládní organizace Transparency International a Amnesty International ve svých zprávách upozorňují, že české firmy dostávají licenci na export do rizikových zemí jako Filipíny, Indonésie, Kolumbie, Srí Lanka či Vietnam, kde mohou být zbraně zneužívány ve válkách či používány při porušování lidských práv.
Kavan v Zimbabwe
České ministerstvo zahraničí má na výhrady jedinou odpověď - vydání vývozní licence ministerstvem průmyslu neporušuje žádné tuzemské normy ani mezinárodní závazky, a pokud zbraně končí reexportem v embargovaných zemích, je to věc vyšetřování pro tajné služby a policii. Jenže třeba v roce 2004 jsme podle zprávy vyvezli do embargované Číny zbrojní materiál za sto milionů korun ( třicetkrát více, než je průměr posledních let). "Embargo EU hlídá především vývoz špičkové technologie. Jinak do Číny vyváží zbraně i další evropské země," odpovídají shodně mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář i mluvčí ministerstva průmyslu Ivo Mravinac. Kdo a co odtud do Číny vyvezl, nemohou prozradit, je to tajné. Stejně končí pokusy se dozvědět cokoli o jiných podezřelých obchodech, třeba o vývozu ručních protiletadlových raket, jejichž likvidace je už léta doporučena vídeňskou konvencí a jejichž letošní export z Česka někam na neznámé místo určení dokumentuje Národní zpráva ( nevíme, jestli rakety nekoupily USA, aby je zlikvidovaly, nebo třeba Srí Lanka). A to je přesně to, co kritizuje na Česku Evropská unie: nemožnost veřejné kontroly vývozu zbraní. Zatímco na západ od nás existují parlamentní komise a výbory, které kontrolují obchod se " speciální technikou" a publikací či politickým tlakem se snaží o jeho omezení ( například v Holandsku tak poslanci v roce 2004 dosáhli prakticky nulového exportu zbraní do Číny), u nás je klid. Existuje sice sněmovní Podvýbor pro kontrolu obchodu s vojenským materiálem, ale o jeho existenci kromě zasvěcenců nikdo neví. "Není to naše chyba, snažíme se, ale nemáme dostatečné pravomoci obchody kontrolovat a navíc nemůžeme nic zveřejnit, protože skoro všechno je tajné," říká předseda podvýboru David Šeich ( ODS). Proč už dávno jako poslanci neprosadili rozšíření pravomocí na úroveň běžných západních zemí? "Právě to připravujeme a chceme to prosadit do konce volebního období," slibuje Šeich s odvoláním na nedostatek času a to, že podvýbor vznikl teprve v červnu 2005. Co říká na export zbraní do Číny? " Zatím jsem zprávu nestudoval, ale pohlídáme si to, je to citlivá záležitost," říká. Zveřejní fakta o obchodu, pokud se dozvědí nějaké nepravosti? "To nemůžeme, v Česku je to bohužel tajné, ale pokusíme se do konce volebního období prosadit zvýšené pravomoci, abychom mohli komunikovat s veřejností," říká Šeich s tím, že zatím nemůže mluvit ani o případech, které dosud projednávali. Podle představitelů nevládních organizací funguje podvýbor spíše jako podpora vývozu zbraní. "Je to dáno složením podvýboru, dvě třetiny členů jsou z KSČM nebo ČSSD a ti v čele s Janem Kavanem, který je známý třeba tím, že jako ministr zahraničí povolil vývoz zbraní do embargovaného Zimbabwe, spíše podporují zbrojařskou lobby," říká Karel Dolejší z Amnesty International. Slova o podpoře zbrojařské lobby jsou na místě, David Šeich si na opakované přání, aby naznačil, jaké případy exportu v podkomisi projednávali, vzpomíná na jediný. "Zajímalo nás, proč nebyla udělena licence na vývoz jistého vojenského materiálu do Bulharska," říká a diví se upozornění, že Bulharsko je už léta podezíráno různými mezinárodními kontrolními komisemi z reexportu zbraní do embargovaných států a prodej armádní techniky do Sofie může snadno znamenat bezpečnostní riziko. Situace se asi do budoucna nezmění, vláda v prosinci znovu schvalovala seznam utajovaných skutečností a podrobnosti o obchodu se zbraněmi mezi ně patří - včetně utajování firem a konkrétních zakázek. Podle neoficiálního zdroje ministerstva zahraničí tak porušuje i některé závazky dané Evropské unii o zveřejňování obchodu se zbraněmi a čeká nás další kritika. Jak je to možné? Odpověď je o svátcích těžké získat. " Teď uprostřed dovolené a momentální procházky na běžkách vám nedokážu kvali . kovaně odpovědět, zeptejte se prosím ministra obrany," říká premiér Paroubek. Ministr Kühnl je nedostupný.
Deset zemí, do kterých jsme v roce 2004 nejvíce exportovali
Země Export (miliony Kč):
Indie 510
Slovensko 390
Alžírsko 160
USA 140
Německo 120
Thajsko 95
Čína 95
Írák 85
Velká Británie 85
Jemen 70
Obchod se zbraněmi ovládají velmoci
http://specialista.danjutsu.com
[zpět]- [home]
Ze světové výroby zbraní, odhadované v posledních letech na 200 miliard eur, jde zhruba 40 miliard na vývoz. Víc než 90 procent tohoto světového obchodu se zbraněmi přitom připadá na pět hlavních světových velmocí. V čele tabulky jsou Spojené státy následované Ruskem, Francií, Německem a Velkou Británií. To jsou hlavní údaje výroční zprávy, kterou 30. ledna předalo francouzské ministerstvo národní obrany francouzskému parlamentu.
Tabulku menších vývozců zbraní vede Izrael, který vyváží zejména bezpilotní pozorovací letadla, elektroniku a taktické střely. Na dalších místech figurují Čína, Itálie, Švédsko, Jižní Afrika a Brazílie. Pokud jde o Francii, která je v tabulce největších vývozců zbraní na třetím místě za USA a Ruskem, její export zbraní činil v roce 2002 4,42 miliardy eur a v roce 2003 4,3 miliardy eur. Na světovém trhu na Francii připadá zhruba 12 procent zakázek a její průměrný roční export zbraní v letech 1994-2003 se pohyboval kolem pěti miliard eur.
Konec studené války přinesl v celém světě pokles zbrojní výroby, ale po atentátech 11. září 2001 v New Yorku začala produkce zbraní opět stoupat. To platí zejména o Spojených státech, na které dnes připadá polovina světových nákladů na zbrojení. Tento trend by měl v USA pokračovat, jak o tom svědčí i návrh amerického státního rozpočtu na rok 2005, který prezident G. W. Bush v těchto dnech předkládá Kongresu. Bílý dům dal již v lednu vědět, že bude požadovat mj. dalších 80 miliard dolarů na financování operací v Iráku a v Afghánistánu.
Loni se dařilo i ruským vývozcům zbraní, kteří jich vyvezli za 6 miliard dolarů, což bylo nejvíc od rozpadu Sovětského svazu. Nejen ruský vývoz zbraní, ale i ostatních největších exportérů směřoval loni hlavně do Asie, na Blízký východ a do zemí Severní Afriky. V ruském vývozu má největší podíl letecká technika, která tvoří zhruba polovinu exportu zbrojních technologií do Číny, Indie a Vietnamu.
Zpráva francouzského ministerstva národní obrany neskrývá své uspokojení nad tím, že se francouzským vývozcům daří stále více na evropském trhu, který dosud ovládaly americké zbrojovky. Nedávné zřízení Evropské zbrojní agentury v rámci Evropské unie by mělo vyhlídky evropských zbrojovek dále zlepšit. Francie si rovněž slibuje nové zbrojní zakázky od Libye, na kterou bylo před lety uvaleno na vývoz zbraní embargo, jež bylo nedávno zrušeno. Libye má zájem zejména o bojová letadla, fregaty a rakety. Paříž přitom zdůrazňuje, že se bude řídit evropským kódem z roku 1998 regulujícím vývoz zbraní, který vývozcům zbraní stanoví osm podmínek. Jedna z těchto podmínek zní, že je třeba odmítnout prodej zbraní zemím, které by je „mohly použít k napadení jiné země nebo přispět k regionální nestabilitě“. Na základě tohoto kódu Francie řekla „ne“ v roce 2002 devadesáti pěti a v roce 2003 sto dvěma zájemcům o dovoz jejích zbraní.
ZDROJ...
Také zbrojovka chtěla prodat zbraně Kongu
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
České firmy pomáhaly udržovat napětí ve válčícím Kongu.
HN získaly detaily dalšího podezřelého vývozu zbraní do neklidné části Afriky. Pět tisíc samopalů se do embargem zatíženého Konga pokoušela v roce 2000 vyvézt Česká zbrojovka Uherský Brod. Je to už druhá firma. Jak už HN napsaly, do válčící časti Afriky dodala stovky zbraní i ostravská firma Arms Moravia.
Stejný scénář i postavy
Příběhy obou firem jsou k nerozeznání. Začátkem roku 2000 Česká zbrojovka požádala o povolení vývozu samopalů vzor 58 za deset miliónů korun do embargovaného Konga. Tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan (ČSSD) dal vývozu zelenou, přestože jej podřízení upozorňovali, že se na zemi vztahuje embargo EU.
Česká zbrojovka nakonec Kavanův podpis nevyužila. Krátce poté, co s obchodem souhlasil, žádost stáhla a podala novou. Žádala o dovolení vývozu těch samých zbraní do Zimbabwe, která v té době otevřeně spolupracovala s vládním režimem v Kongu.
Zatímco minulý týden si Kavan na "konžská" povolení nevzpomínal, tento týden nabídl několik argumentů, proč souhlasil. "Pokud si pamatuji, tak jsem to tenkrát konzultoval s řadou příslušných odborů a po jistém váhání jsem souhlasil s názorem odborníků, kteří měli daný region v gesci," uvádí Kavan, jenž měl v čele diplomacie zaručit, že české zbrojní obchody nebudou v rozporu s mezinárodními závazky.
Proti doporučení diplomatů z afrického odboru stála nesouhlasná stanoviska dalších tří sekcí. Všechny upozorňovaly právě na embargo EU. K tomu Kavan uvádí: "Jak jistě víte, Česká republika v té době nebyla členem EU." Česko sice tehdy nebylo pravoplatným členem EU, už v létě 1998 ale podepsalo Kodex chování EU při vývozu zbraní. A ten, byť není právně závazný, se musí dodržovat. "Na tom je spojenectví založeno. Kdyby všichni všechno porušovali, tak to můžeme zabalit," říká Kavanův nástupce Cyril Svoboda (KDU-ČSL).
Kavanovo slovo ovšem nebylo rozhodující, konečný verdikt byl na licenční správě ministerstva průmyslu, která nakonec bez problémů vydala povolení pro Zimbabwe.
Podezření? To nestačí
Licenční správa povolila vývoz, přestože obě firmy - jak Arms Moravia, tak Česká zbrojovka - předtím ty samé zbraně chtěly dodat do Konga a existovalo tak podezření, že samopaly míří ve skutečnosti do embargované země.
"Nevím o tom, že by něco takového bylo prokázáno, nemáme o tom důkazy. Pokud na základě mezistátní dohody došlo, či dochází k vojenské pomoci mezi spřátelenými zeměmi, nelze proti tomu mít námitky," reagoval za licenční správu mluvčí ministerstva průmyslu Ivo Mravinac.
Sebemenší pochybnosti nepřipouští ani Česká zbrojovka, jeden z největších českých výrobců ručních zbraní. "Splnili jsme všechny zákonné podmínky. Celý vývoz byl naprosto transparentní a byl řádně povolen ministerstvem průmyslu," tlumočil stanovisko vedení zbrojovky její mediální zástupce Michal Moroz. O detailech se bavit nechce, odkazuje na obchodní tajemství.
V době, kdy na ministerstvu zahraničí úřadoval Kavan, úřady umožnily nejvíce zbrojních obchodů, které později kritizovaly mezinárodní nevládní organizace.
Namátkou: v září 1999 licenční správa povolila vývoz zastaralých tanků T-54 a T-55 do Jemenu. Ale například sousední Polsko od podobného obchodu ustoupilo, protože mělo podezření, že tanky by nakonec mohly zamířit do Súdánu. Další tanky o rok později s povolením státu mířily na neklidnou Srí Lanku.
Kauza zbraně pro Kongo
Ostravská firma Arms Moravia připravila začátkem roku 2000 smlouvu s hlavním nákupčím konžské armády generálem Francesco Olengou.
Tisíc protitankových zbraní RPG 7 tehdy firma nakoupila u Ministerstva vnitra bez výběrového řízení. V prodeji se angažoval přímo tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross.
Gross se setkal s ředitelem firmy Arms Moravia Petrem Bernatíkem. Schůzku domlouval Grossův podřízený Jiří Drápela.
Vývoz do embargovaného Konga odsouhlasil tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan.
Generál Olenga má nadstandardní vztahy s některými diplomaty z africké sekce ministerstva zahraničí. Loni jej například jeden z nich v době své dovolené doprovázel v Černínském paláci.
Ladislav Sornas: Právo nebylo ani na straně vojáků, ani rebelů
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Konflikt v Kongu si vysloužil přezdívku "africká světová válka". Podle Ladislava Sornase, který v roce 2000 v zemi pobýval jako pozorovatel mise OSN, je přezdívka oprávněná.
HN: Jak to začalo?
V Kongu se bojovalo už od roku 1996, kdy proti vládním jednotkám stáli povstalci z kmene Tutsijů podporovaní Rwandou. O rok později rebelové vedení Laurentem-Desiré Kabilou vstoupili do hlavního města a tehdejší diktátor Mobutu utekl ze země. Kabila se vzápětí prohlásil prezidentem, zakázal všechny politické strany a ve svých rukou soustředil veškerou moc. Netrvalo dlouho a propukla druhá fáze občanské války.
HN: Jak tehdy konflikt viděl svět?
Proti vládě v té době oficiálně stály všechny evropské státy, USA, Kanada. Aktivně se ale na konfliktu podílely pouze sousední státy. Za Kabilu bojovaly Zimbabwe, Angola či Sudán, proti němu Rwanda, Uganda, Burundi.
HN: Co ty africké státy sledovaly? Lákalo je nerostné bohatství?
V Kongu najdete všechny prvky Mendělevovy tabulky. Diamanty, zlato, kobalt. Kabila za pomoc a za zbraně platil rovnou diamanty, které se odvážely i s hlínou.
HN: Jak tam lidé žijí?
Třicet procent obyvatel jsou analfabeti, střízlivé odhady hovoří o tom, že třetina lidí je nakažena AIDS. Kolik lidí je podvyživených, nemocných tuberkulózou či malárií, nikdo ani nespočítal. Nesmíme zapomínat ani na vysokou nezaměstnanost, dětskou úmrtnost a chudobu.
HN: Jak ta válka vypadala?
Řeka Kongo rozdělovala zemi na sever, kde města ovládali povstalci, a jih, který byl vládní. V jednom případě byla dělostřelecká palba přímo ve městě, jinak to ale byla spíše partyzánská válka, kdy jednotky najížděly na nepřátelská města a plenily je. Civilisté se buď stali vojáky, nebo utekli. Milióny lidí byly v pohybu.
HN: V Sierra Leoně vojáci lidem sekali ruce nohy. To se dělo i v Kongu?
To ne, tam je rovnou stříleli. Nejhorší ale na té válce byly ty důsledky: chudoba, utečenci.
HN: Kdo byl v právu?
Nikdo tam v právu nebyl. Nemáme koho podporovat. Měl se uplatňovat model, podle něhož by se úplně utáhly kohoutky, aby si nemohli koupit patrony. Pak by museli začít jednat. Každopádně nemůžeme počítat s tím, že když pomůžeme jedné straně, konflikt se vyřeší. Přesně jako v Jugoslávii. Kdo je vinen? Srbové nebo Chorvati?
HN: Úřady se ohánějí certifikátem konečného uživatele ze Zimbabwe. Je to dostatečná záruka?
Samozřejmě že ne. To je stejné, jako by za Varšavské smlouvy někdo dodal zbraně do Polska a tvrdil, že nemohou skončit v Československu.
HN: Zaznamenal jste, že by západní země do Konga posílaly zbraně?
Ne. Každý věděl, že když Kabilovi dneska prodá zbraně, zítra je použije proti němu.
PRODEJ ZBRANÍ DO KONGA: Kavan dal svolení
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Jan Kavan coby ministr zahraničí vydal v roce 2000 povolení k vývozu zbraní do Konga, přestože na tuto zemi bylo uvaleno mezinárodní embargo. O export tisíce protitankových vrhačů RPG 7, pěti set kulometů a šesti raketometů zažádala ostravská firma Arms Moravia. Žádost podala začátkem února, Kavan ji podepsal 3. března. Tyto informace HN potvrdil i nynější mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář. "Stanovisko tehdejšího ministra Kavana bylo podle dokumentace kladné," řekl. Jan Kavan dnes tvrdí, že si na souhlas nepamatuje. "Nemohu pamatovat pět let starý případ. Nemám přístup do archívu a nemohu se dostat k materiálu, k němuž chcete vyjádření," reagoval písemně na dotaz HN. Osobní rozhovor předtím odmítl. Známý případ, nový vývoj Zprávu, že zbraně mířily do embargované země v neklidné části Afriky, přinesly HN už v minulých dnech. Dosud se zdálo, že se Arms Moravia pokoušela dostat výzbroj do Konga bez vědomí úřadů. Z Kavanova podpisu je však zřejmé, že jak tehdejší ministerstvo zahraničí, tak licenční správa mohly transakci zabránit.Kavana, který měl v čele diplomacie zaručit, že české zbrojní obchody nebudou v rozporu s mezinárodními závazky, přitom jeho podřízení na embargo upozornili. Důvěryhodné zdroje z ministerstva uvedly, že kvůli žádosti Arms Moravia se Černínský palác rozdělil na dva tábory. Zástupci afrického odboru obchod doporučovali, úředníci dalších tří odborů jej odmítli. "Kavan dostal na stůl žádost s argumenty pro a proti, s přípisem, že musí učinit politické rozhodnutí," uvedl zdroj. Dokumenty skrývá archív Exministr Kavan má pravdu, že dokument s jeho podpisem je uložen v archívu ministerstva. Žádost o dokumenty mluvčí Vít Kolář odmítl. "Dokumentaci k obchodu není možné bez souhlasu ostatních partnerů vydat, obsahuje důvěrné obchodní informace," uvedl. Arms Moravia nakonec Kavanův podpis nevyužila. Krátce poté, co s obchodem souhlasil, žádost stáhla. Napsala novou, místem určení už však nebylo Kongo, ale Zimbabwe. Proti licenci do této země pak neprotestoval žádný úřad. Přesto se Kavan dostal do rozporu s předpisy o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. "Při přísném výkladu zákona by to mohli policisté a žalobce brát jako trestný čin. Vzhledem k tomu, že to bylo později staženo, bych to ale na stíhání neviděl," míní respektovaný právník Tomáš Sokol. Stopa vede k rytířům V době, kdy Kavan souhlasil s vývozem, byl generálním sekretářem ministerstva zahraničí Karel Srba, později odsouzený za přípravu vraždy a dodnes vyšetřovaný kvůli machinacím s veřejnými zakázkami. Srba se později stal členem řádu Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana, kde potkal i šéfa firmy Arms Moravia Petra Bernatíka."Mohu jednoznačně prohlásit, že pan Srba neměl žádný pracovní vztah k problematice licenčních řízení a že se mnou nikdy o těchto záležitostech nehovořil," odepsal HN Kavan.
PRODEJ ZBRANÍ: Kam šly zbraně? Kongo, či Zimbabwe?
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Je to poslední střípek obrazu pozoruhodného případu, na jehož konci může být mezinárodní ostuda. Dokládá, že vývoz stovek pěchotních zbraní do válčící Afriky přikryli vysoce postavení představitelé vlády Miloše Zemana a že obchod byl podezřelý od počátku do konce.Hospodářským novinám se podařilo shromáždit a ověřit detaily ze zákulisí vývozu tisíce protitankových vrhačů RPG 7, pěti stovek kulometů a šesti raketometů. Jak se ukázalo, klíčovou roli sehrála v obchodu česká diplomacie.Poté, co se ostravská firma Arms Moravia dohodla s hlavním nákupčím konžské armády Francesco Olengou, požádala úřady o povolení vyvézt zbraně do jeho země. To se stalo ve stejný den, kdy měla vstoupit v platnost smlouva mezi Arms Moravia a Kongem, přesněji 3. února 2000. Licenční správa ministerstva průmyslu požádala, tak jak jí ukládá zákon, o stanoviska ministerstva vnitra, obrany a zahraničí. Záloha a velvyslanectví Nejostřejší třenice nastala mezi diplomaty. Úředníci z afrického teritoriálního odboru ministerstva zahraničí obchod doporučili, ostatní se postavili proti. Konečné slovo tak musel dát tehdejší ministr Jan Kavan z ČSSD. Podřízení mu "pouze" připravili soupis argumentů. "Pro hovořila například skutečnost, že Olenga už složil zálohu pět set tisíc dolarů, anebo fakt, že Kongo měsíc předtím v Praze zřídilo velvyslanectví," uvedl důvěryhodný zdroj. Proti stál jediný argument - embargo.Lidé, kteří vedli spor, říkají, že si už na tento případ nepamatují anebo se o něm nechtějí bavit s novináři."Upřímně musím říct, že si na tento případ nevzpomínám. Vybavuji si, že jsem s řadou vývozů nesouhlasil, ale jestli to byl zrovna tento, nevím," říká dnes tehdejší náměstek Otto Pick.Další z náměstků, Hynek Kmoníček, byl naopak pro. I on si už obchodní případ nepamatuje, přesto tvrdí: "Málokterá firma by byla tak neprofesionální, aby žádala o licenci na zemi pod embargem. Z toho a ze své paměti bez možnosti zpětně vše zkontrolovat v archívu vyvozuji, že žádná firma o vývoz do Konga nežádala."Ve své odpovědi Kmoníček zdůraznil hned třikrát, že se kvůli časovému odstupu může mýlit. Dobří známí Proč zrovna diplomaté z afrického odboru, kteří museli situaci v neklidné části kontinentu detailně znát, s obchodem souhlasili? Odpověď se může skrývat v osobních vazbách diplomatů a hlavního konžského armádního nákupčího generála Olengy. Například Jaroslav Olša mladší. Dnes je velvyslancem v Zimbabwe, na konci roku 1999 byl ještě ředitel afrického odboru na ministerstvu. S Olengou se osobně zná, a když byl generál loni v Praze, Olša si vzal dovolenou a pobýval v Praze také. Afrického známého podle svědků doprovázel do Černínského paláce. Olenga však neměl na ministerstvu domluvenu žádnou oficiální schůzku. "To je velmi nestandardní," komentoval návštěvu jeden z diplomatů.Olša připustil, že s Olengou v létě na ministerstvu byl. Otázku, zda postupoval podle diplomatických zásad, nechal bez odpovědi. Poslední stopa: Mošnov Zpět do roku 2000. Veškeré třenice tehdy vyřešila sama firma Arms Moravia. Jelikož hrozilo, že vývoz zablokují další z oslovených ministerstev, požádala o vývoz stejného počtu zbraní do Zimbabwe. A na Zimbabwe se v tu dobu nevztahovalo žádné embargo. Zda skutečně stovky protitankových vrhačů a kulometů skončily v této zemi, už dnes nejspíš nikdo nedopátrá. Ředitel firmy Petr Bernatík se k případu vracet nehodlá. "Obchod schválily české úřady i vláda. Naše role navíc skončila na letišti Ostrava-Mošnov, kde zbraně převzal obchodní partner," prohlásil před několika dny.Už samotné podezření může ale zkomplikovat pozici České republiky. "Pokud by se vyvážely zbraně někam, kam nepatří, je to vážná věc. Musím se na to podívat," reagoval současný ministr zahraničí Cyril Svoboda . Historie nejasného vývozu zbraní Ostravská firma Arms Moravia získala v roce 2000 od Ministerstva obchodu licenci pro vývoz zbraní do Zimbabwe.Tisíc protitankových vrhačů RPG 7 tehdy nakoupila u Ministerstva vnitra, pět set kulometů u Ministerstva obrany, šest raketometů odkoupila od soukromé zbrojní firmy.Na stejný počet zbraní ale předtím firma Arms Moravia připravila smlouvu s hlavním zbrojním nákupčím Konžské demokratické republiky generálem Francesco Olengou.Generál Olenga v té době několikrát prokazatelně pobýval v Praze a jednal s českými zbrojními obchodníky. Podle údajů českých úřadů ale nikdy žádný zbrojní obchod neuzavřel.Na Kongo je uvaleno zbrojní embargo Evropské unie, na Zimbabwe nikoli. Obě země přitom úzce spolupracují. Podle komise OSN z roku 2002 mělo Zimbabwe v Konžské demokratické republice okolo desítky tisíc svých vojáků.Firma Arms Moravia koupila tisíc RPG 7 od vnitra bez výběrového řízení. V prodeji se angažoval přímo tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross, který své podřízené pověřil, aby dojednali přímý prodej zbraní soukromé firmě. Gross se v té době osobně setkal s ředitelem firmy Arms Moravia Petrem Bernatíkem. Schůzku domlouval Grossův podřízený Jiří Drápela, jenž je současně kancléřem řádu Moravských rytířů. Členem téhož spolku je také ředitel firmy Petr Bernatík.
ANALÝZA: VÝVOZ ZBRANÍ PO ČESKU
Dohled nad armádními dodávkami má slabá místa
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Jen co se objevilo podezření, že ostravská firma Arms Moravia vyvezla zbraně do embargem zatíženého Konga, úředníci Ministerstva průmyslu a obchodu jej zaplašili osvědčenou větou: "Nesmysl!" Máme potvrzení konečného uživatele, a tím je ministerstvo obrany Zimbabwe.
Jenže argumentovat Certifikátem konečného uživatele vydaného v neklidné části Afriky je málo. A ministerští úředníci to vědí.
"Zjišťujeme, že existují zfalšovaná africká potvrzení o konečném uživateli, která se používají znovu a znovu. Dále se značný počet pravých potvrzení používá podvodně," potvrdil pro HN belgický expert Peter Dansaert, který se podílel na zprávě poslanců z britské parlamentní skupiny pro oblast Velkých jezer a prevence genocidy. V dokumentu se na nedůvěryhodné certifikáty upozorňuje hned několikrát.
K dispozici jsou i konkrétní případy. Třeba když firma Thomas CZ v dubnu 2001 vyvážela z Česka třicet tun zbraní, měla v rukou potvrzení o konečném uživateli od gruzínských úřadů. V Bulharsku ovšem posádka letadla změnila letový plán a místo do gruzínského města Aspara si to chtěla zamířit na letiště Asmara v africké Eritreji. V dokladech stačilo přepsat jedno jediné písmenko.
Společnostem jako Thomas CZ či Arms Moravia ovšem obdobné přešlapy nepřinášejí větší problémy. Na takové incidenty se totiž v Česku rychle zapomíná. Je to tím, že neexistuje žádný centrální registr deliktů zbrojních firem, v němž by se jako ve vyspělých zemích povinně archivovaly všechny prohřešky.
Veřejná kontrola
Registr je jen jednou z řady děr v českých pravidlech pro obchod se zbraněmi. Opravit je není nemožné, úřady a zvláště pak zbrojní obchodníci o tom ale nechtějí ani slyšet.
"Součástí certifikátu by měla být klausule o zákazu reexportu a informace o konečném uživateli. Tím ale nemyslíme jen zemi určení, ale také informace o subjektu, pro který je dodávka stanovena. Třeba policie, armáda nebo mezinárodní mírové síly," nabízí vylepšení Barbora Pěchotová z Transparency International.
Nevládní organizace již vypracovala pozměňovací návrh zákona. Zda se jej podaří prosadit, je ale otázkou. Podobný pokus při loňské novelizaci se nezdařil.
Není to ovšem jediné slabé místo. Zcela chybí veřejná kontrola. V každoroční zprávě o obchodu s vojenských materiálem licenční správa ministerstva průmyslu uvádí jen zlomek údajů. A navíc, licenční správu, která vydává povolení k obchodu, nikdo nekontroluje. "Připravujeme návrh na zřízení stálé parlamentní komise. Předložíme jej během několika týdnů," uvádí místopředseda ODS Petr Nečas.
Poslanci by dostávali informace o každém povoleném obchodě, v případě pochybností by si směli předvolat úředníky.
Služby v defenzívě
Na případu firmy Arms Moravia se dá ilustrovat ještě jedna díra v českém kontrolním systému. Tajné služby, úřady a policie nespolupracují tak, jak by měly. Jak jinak si vysvětlit, že v Česku několikrát pobýval hlavní nákupčí konžské armády generál Francesco Olenga a scházel se se zbrojními obchodníky? Proč výzvědné agentury na pochybné transakce neupozornily dřív než novináři?
"Z tohoto případu vyplývá, že zpravodajské složky o tuto problematiku prokazují absolutní nezájem. Skandální lhostejnost spatřuji i u vedení policie a vnitra," míní stínový ministr vnitra Ivan Langer, jenž chce kvůli případu interpelovat ve sněmovně.
Nabízí se ještě jedno vysvětlení. Důstojníci ze zpravodajských služeb, kteří měli na starosti právě zbrojní obchody, velmi často odcházejí pracovat k firmám, které měli ve službě sledovat.
Hospodářské noviny vědí o třech konkrétních špiónech, kteří okamžitě po odchodu do civilu začali pracovat pro české zbrojovky.
Opět jde o typicky český nedostatek. Ve vyspělých státech úředníci a pracovníci bezpečnostních složek podepisují ve smlouvě závazek, že po odchodu ze státních služeb nezačnou pracovat pro firmy, o nichž rozhodovali.
ZBRANĚ DO AFRIKY: Gross věděl o obchodu se zbraněmi
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Za nepříliš průhledných okolností prodalo Ministerstvo vnitra zbraně, které podle všeho skončily v embargovaném Kongu. Úřad nevyhlásil veřejnou soutěž, v obchodu se navíc angažoval přímo Stanislav Gross, tehdy ministr vnitra.
Ostravská firma Arms Moravia před pěti lety koupila v Česku tisíc protitankových vrhačů RPG 7, pět set kulometů a šest raketometů. Jak ve středu informovaly HN, balík zbraní putoval do válčící Afriky.
Soutěž zrušit a prodat
Raketomety sehnali ostravští obchodníci u soukromé zbrojní firmy, kulomety koupili od ministerstva obrany a RPG 7 od vnitra.
A právě nákup protitankových vrhačů vyvolává podezření. Vnitro se je pokoušelo zbavit už dřív. V únoru 2000 vyhlásilo výběrové řízení na prodej nepotřebných zbraní, mezi nimiž byly i vrhače. Za dva měsíce však ministerstvo soutěž zrušilo.
V té době se o ně začala zajímat Arms Moravia v čele s Petrem Bernatíkem. A bez výběrového řízení je také získala. Co kus, to sedm tisíc korun. Celkem vnitru firma zaplatila sedm miliónů.
"Nabídka překročila pořizovací hodnotu materiálu. Bylo to prokazatelně výhodné, úřad proto rozhodl o přímém prodeji," uvedl mluvčí Ministerstva vnitra Petr Vorlíček. "Předešlou soutěž úřad zrušil, protože zájemci nesplnili stanovené podmínky."
Jinak, než vnitro postupovalo při podobném obchodu Ministerstvo obrany. Jeho úředníci pět set kulometů bez veřejné soutěže neprodali. Naopak.
"My jsme provedli užší výběrové řízení, to znamená, že jsme oslovili firmy z databáze společností, které mají licenci pro obchod se zbraněmi. Až pak jsme vybrali nejlepší nabídku," sdělila Iva Ruskovská z tiskového oddělení Ministerstva obrany.
Schůzka Gross - Bernatík
V době, kdy firma Arms Moravia, sháněla RPG pro Afriku, se její šéf Petr Bernatík setkal s ministrem Grossem. Přímo na půdě Poslanecké sněmovny.
"Schůzku jsem panu Bernatíkovi s ministrem Grossem v té době domlouval. Na přesné datum si ale nepamatuji. Ani nevím, o čem se bavili. Byl jsem v podstatě jen zprostředkovatel," řekl Jiří Drápela, tehdejší člen Grossova týmu, který měl na starosti parlamentní agendu.
O čem hovořili, není jisté. Ani jeden z nich o tom nechce mluvit.
Jak ale potvrdilo tiskové oddělení Ministerstva vnitra, Gross o odprodeji vrhačů věděl. Dokonce v té věci rozdával úkoly. "Tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross byl o uvedeném obchodu informován a uzavřením kupní smlouvy pověřil ředitele odboru správy majetku," sdělil písemně mluvčí Vorlíček.
Arms Moravia za RPG v Africe inkasovala více než dvojnásobně tolik, co zaplatila vnitru. Co kus, to šest set amerických dolarů.
Šéf Arms Moravia Petr Bernatík se o tom, za jakých okolností nakoupil na vnitru, bavit nechce. "Nevím, kdo vám ty informace dává, ale měl byste je prověřit," reagoval. Jsou nepravdivé? "Já už k tomu nic říkat nebudu, ale měl byste si je ověřit," řekl a zavěsil telefon.
Ještě stručnější je reakce premiéra Grosse. Na otázky, které mu HN zaslaly už v úterý, ani přes urgence neodpověděl. Jeho mluvčí Věra Dušková pouze přeposlala zprávu, kterou sepsalo vnitro.
Kolem obchodu s vyřazenými RPG je nicméně víc nejasností. České úřady firmě Arms Moravia povolily zbraně vyvézt do Zimbabwe. Zástupci společně ale ještě před tím jednali s hlavním nákupčím konžské armády generálem Francescem Olengou.
Dokonce k tomu obchodu sepsali i smlouvu, v ní slibují, že do embargovaného Konga dodají tytéž zbraně, které později - podle oficiálních zpráv - vyvezli do sousední Zimbabwe
Rakušané vozí pušky do Íránu
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Sporný vývoz zbraní řeší od středy kromě Čechů také Rakušané. Kritice, že prodává výrobky do konfliktních oblastí, čelí - stejně jako ostravská firma Arms Moravia - i rakouská zbrojovka Steyr-Mannlicher. Jeden rozdíl však přeci jen existuje: na Írán, kam míří zbraně z Rakouska, se žádné mezinárodní embargo nevztahuje. Na válkou sužované Kongo ano.
Případ, o němž v polovině týdne poprvé informoval list Wirtschaftsblatt, v Rakousku přesto vzbudil velký zájem. A nejen tam. Jak včera napsal deník Die Presse, do kauzy se vložily už i americké úřady.
"Rakouské ministerstvo vnitra povolilo 12. listopadu 2004 vývoz 800 kusů opakovací pušky Steyr.50 ráže 12,7 milimetru se zaměřovacím dalekohledem do Íránu," upozornil Wirtschaftsblatt. Podle majitele zbrojovky Wolfganga Fürlingera si je objednala íránská policie. Nasadit je chce zejména v boji proti pašerákům drog ze sousedního Afghánistánu.
Mluvčí rakouského ministerstva vnitra vydání povolení k vývozu zbraní do Íránu potvrdil. V zemi se podle něj neválčí, a tak není důvod mu bránit. Íránská vláda navíc vystavila potvrzení, že Teherán bude konečným příjemcem a uživatelem pušek a nevyveze je dál.
Spojeným státům, které Írán soustavně kritizují zejména kvůli jeho jadernému programu, ale taková argumentace zjevně nestačí. Dva američtí úředníci už navštívili majitele zbrojovky Fürlingera, aby mu tlumočili své výhrady. "Naznačili mi, abych zvážil, zda budu chtít dál exportovat do muslimských zemí," řekl Fürlinger listu Die Presse.
Z vývozu dvanácti kilogramových ostřelovacích pušek, které se běžně používají třeba při útoku na projíždějící vozidla, ale nejsou nadšeni ani rakouští politici.
Opozice trvá na mimořádném slyšení zainteresovaných ministrů v parlamentu. Chce zjistit, zda vydáním exportního povolení neporušili zákon. Podle platné rakouské legislativy se totiž zbraně nesmějí vozit nejen do zemí s embargem, ale ani tam, kde existuje možnost, že by dodávka mohla být použita k potlačení lidských práv. (zuk)
České zbraně šly do válčící Afriky
Firma z Ostravy se snažila vyvézt stovky zbraní do embargovaného Konga.
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Zbraně z výzbroje českých ministerstev obrany a vnitra skončily v nejkonfliktnější části Afriky, zřejmě i v Kongu, pro které platí přísné embargo Evropské unie.
Kulomety Ministerstva obrany a protitankové vrhače Ministerstva vnitra tam prodala ostravská firma Arms Moravia, která je právě od obou úřadů získala. Ani jedno z ministerstev přitom nezkoumalo, jak s nimi kupec naloží. Oba úřady uvedly, že jim stačilo všeobecné povolení k obchodu se zbraněmi, jež Arms Moravia měla.
Mluvčí ministerstva průmyslu, jehož licenční správa povolení k vývozu vydala, vyjádření odmítl. "Dohady nekomentujeme," uvedl mluvčí Karel Gröger.
Zimbabwe jako Kongo
Ostravská firma dostala povolení před pěti lety. Mohla podle něj vyvézt tisíc protitankových vrhačů RPG 7, pět set kulometů a šest raketometů RM 70 do africké Zimbabwe. Vše ale nasvědčuje tomu, že zbraně mířily do sousedního Konga - do země, na niž EU vyhlásila zbrojní embargo.
Ještě před povolením vývozu do Zimbabwe totiž Arms Moravia jednala s hlavním nákupčím konžské armády generálem Francesco Olengou. Dokonce k tomuto obchodu sepsala i smlouvu, kterou mají HN k dispozici. Ostravští obchodníci v ní slibují, že do Konga dodají tytéž zbraně, které později - podle oficiálních zpráv - vyvezli do Zimbabwe. Za kulomety, vrhače a raketomety měla firma podle smlouvy od konžské armády inkasovat 1 128 500 dolarů.
Tomu, že zbraně nakonec skončily v Kongu, nasvědčuje i tehdejší situace v Africe: Zimbabwe byla klíčovým spojencem tamní vlády. "Zimbabwe, nebo Kongo, v té době to bylo jedno. Zimbabwská armáda pomáhala otevřeně konžskému prezidentovi. Posílala mu vojáky i zbraně. Nebyl problém zbraně přeložit a poslat je dál," říká Ladislav Sornas, který působil v Kongu jako pozorovatel OSN.
České úřady už v minulosti musely vysvětlovat, proč pustily zbraně do rizikového Zimbabwe. "My dlouhodobě kritizujeme vývozy zbraní, které porušují kodex EU. Porušení embarga jistě neprospívá dobrému jménu České republiky v zahraničí," komentuje nejnovější podezření Barbora Pěchotová z Transparency International.
Firma: Vše v pořádku
Ředitel Arms Moravia Petr Bernatík tvrdí, že jeho firma zákony neporušila. "Obchod schválily české úřady i vláda. Naše role navíc skončila na letišti Ostrava Mošnov, kde zbraně převzal obchodní partner," uvedl Bernatík. "Nevím, komu posloužíte, když budete otevírat staré obchody. Navíc v okamžiku, kdy v Česku i ve světě panuje ostrý konkurenční boj," dodal.
V občanské válce v Kongu v letech 1998 až 2003 přišly o život více než tři milióny lidí. Evropská unie vyhlásila na Kongo embargo už v roce 1993. I když Česko tehdy nebylo pravoplatným členem EU, zavázalo se, že bude omezení dodržovat.
Generál z Konga byl v Praze skoro jako doma
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Toho roku byl generál Francesco Olenga, pravá ruka konžského prezidenta a hlavní nákupčí zbraní, v Praze skoro jako doma. Bydlel v hotelech v centru hlavního města, potkával se s významným českými zbrojními obchodníky.
Přesto v roce 2000 žádný zbrojní kontrakt s českou firmou neuzavřel. Přesněji řečeno, české úřady o žádném oficiálních obchodu nevědí.
Shodou okolností ale téhož roku firma Arms Moravia prodala stovky pěchotních zbraní do sousedního Zimbabwe.
"Byl jsem v Praze na dovolené a náhodou jsem Olengu potkal. Pozval mě do hotelu Savoj, kde bydlel," vzpomíná voják Ladislav Sornas, který toho roku působil v Kongu jako pozorovatel Organizace spojených národů. "Vybavuji si, že za tu dobu, co jsme tam seděli, asi třikrát odběhl, protože se po něm sháněli obchodníci se zbraněmi," dodává Sornas.
Tanky pro Namibii
Olenga do Prahy jezdil dál. A nejspíš za stejným účelem. "Jednal jsem s ním, ale vyloženě o civilním zboží. Co je na tom špatného?" řekl České televizi v roce 2003 ředitel zbrojní firmy Thomas CZ Jiří Tomeš.
Vlivný obchodník se tenkrát pokoušel vyvézt třicet tanků T-55 do Namibie. Vedle Zimbabwe je Namibie dalším důležitým spojencem konžského prezidenta. Podle zprávy komise OSN bojovalo v Kongu na dva tisíce namibijských vojáků.
České ministerstvo průmyslu přesto firmě Thomas CZ udělilo licenci na vývoz. Zrušilo ji až v okamžiku, kdy se o kontrakt začali zajímat novináři, kteří upozornili právě na schůzky Tomeš - Olenga.
"Olenga tu byl mnohokrát, naposledy 2. června," sdělila tehdy novinářům recepční v hotelu Jalta na Václavském náměstí.
Oficiálně ale úřady tvrdily, že povolení bylo stornováno, protože se "změnila zahraničně politická situace".
Pokusy firmy Thomas CZ prodat tanky do zahraničí tím neskončily. Podle zprávy britských poslanců z konce loňského roku společnost požádala české úřady o exportní licenci pro vývoz tanků na Slovensko. A slovenská firma Technopol International, která měla T-55 koupit, vzápětí požádala slovenské úřady o dvě vývozní licence pro Namibii.
I tato povolení byla ale zpětně zrušena. "Slovenský vládní zdroj uvedl, že potvrzení o konečném uživateli bylo pravé, avšak bylo využíváno podvodným způsobem. Proto byla licence zrušena," stojí v nejnovější zprávě britských poslanců ze Skupiny pro oblast Velkých jezer a prevenci genocidy.
Obchodní ředitel firmy Technopol International Dušan Dajča Hospodářským novinám sdělil, že jeho firma se vždy chovala v souladu s platnými zákony. "Důvody, proč naše orgány takto postupovaly, nám nebyly oznámeny," dodal.
A prakticky totéž tvrdí i Jiří Tomeš. "Firma Thomas CZ všechny obchody provádí na základě platných zákonů a předpisů České republiky. Je to jen pokračování snahy konkurence o očernění naší společnosti," uvedl v písemném stanovisku.
Úřady: Děláme, co můžeme
České úřady už léta čelí kritice, že nedostatečně kontrolují firmy obchodující se zbraněmi. O tom, kam přesně kulomety či tanky z Česka putují, zveřejňují jen minimum údajů.
Ostatně i jako v případě "zimbabwského" obchodu firmy Arms Moravia. "Ministerstvo předá více informací pouze policii na základě odůvodněné žádosti. V jiných případech ne, kvůli obchodnímu tajemství," říká za licenční správu mluvčí ministerstva průmyslu Karel Gröger.
Právě u licenční správy, která uděluje jednotlivá povolení, se sbíhají veškeré poznatky českých úřadů. Například i od kontrarozvědné služby BIS.
"Nemůžeme se veřejně a adresně vyjadřovat k jednotlivým obchodům. Obecně můžu říct, že BIS upozorňuje - a v minulosti několikrát upozornila - na případná rizika," reagoval mluvčí BIS Jan Šubert.
Na otázku, zda upozornili i na obchod se Zimbabwe, ale neodpověděl.
Svět a konflikt v Kongu, str. 8
Zbraně pro Kongo?
Ostravská firma Arms Moravia získala v roce 2000 od ministerstva obchodu licenci pro vývoz zbraní do Zimbabwe.
Tisíc protitankových vrhačů RPG 7 nakoupila u Ministerstva vnitra, pět set kulometů u Ministerstva obrany, šest raketometů odkoupila od soukromé zbrojní firmy.
Na stejný počet zbraní ale předtím firma Arms Moravia připravila smlouvu s hlavním zbrojním nákupčím Konžské demokratické republiky generálem Francesco Olengou.
Olenga v té době několikrát prokazatelně pobýval v Praze a jednal s českými zbrojními obchodníky. Podle údajů českých úřadů ale nikdy žádný zbrojní obchod neuzavřel.
Na Kongo je uvaleno zbrojní embargo Evropské unie, na Zimbabwe nikoli. Obě země přitom úzce spolupracují. Podle zprávy komise OSN z roku 2002 Zimbabwe mělo v Konžské demokratické republice 10 tisíc vojáků.
České zbraně zločinci znají
Hospodařské noviny
[zpět]- [home]
Dvaapadesátiletý Manuel Giménez Abad, šéf regionální organizace španělské pravicové Lidové strany, asi netušil, že jeho život ukončí kulka z České republiky. V neděli 6. května 2001 šel se svým synem na fotbal, ale na stadión nedošli. Na ulici k nim zezadu přistoupil jakýsi mladík, Abada dvakrát střelil do hlavy, jednou do břicha a pak utekl. Policie zjistila, že vrah, člen baskické separatistické organizace ETA, použil chorvatskou pistoli HS 95 a české náboje ráže devět milimetrů.
České zbraně a munice si již dávno našly cestu nejen k teroristům, ale i k zahraničnímu nepolitickému podsvětí. Experti soudí, že sice Česko nemá špatné zákony, zato ale potřebuje přísnější kontrolu.
Oblíbené české pistole
Zločinecké skupiny potřebují střelné zbraně na vlastní ochranu, k loupežím i vyřizování účtů. Získavají je, kde jen mohou - krádežemi či na černém trhu.
S českými zbraněmi měli možnost zevrubně se seznámit i nizozemští policisté. "Pravidelně konfiskují střelné zbraně vyrobené v České republice," řekl HN nizozemský odborník Toine Spapens z Tilburské univerzity. "Týká se to pistolí, hlavně CZ 75 a CZ 100, i automatických zbraní - samopalu Škorpion," dodal.
Třebaže české pistole a samopaly nepatří mezi úplně nejčastěji zabavované zbraně, přední místo mají jisté. "V letech 2001 až 2003 bylo zhruba sedm procent pistolí zkonfiskovaných nizozemskou policií české výroby. Bylo jich celkem 200 kusů," uvedl Spapens.
Nastrčené firmy
Nejvýznamnější způsob, jak se zbraně dostávají na černý trh, je jejich nákup přes nastrčené firmy. Takto se k ETA dostala i zbraň, kterou v Zaragoze zabila Abada.
Chorvatské úřady koncem 90. let schválily licence na prodej více než dvou tisíc pistolí HS 95 nastrčeným firmám v USA, na britských Panenských ostrovech a v Nigérii. Zbraně se tam ale nikdy neobjevily. Dopraveny byly do Nizozemska, odkud se prodávaly teroristům a zločincům. Mimo jiné i členům ETA.
O podobném případě napsal britský expert Domitilla Sagramoso z Londýnské univerzity. "V roce 2000 bylo do Nizozemska propašováno přes 20 tisíc pistolí Makarov, které legálně koupili obchodníci z Evropské unie a Česka, které byly oficiálně určeny pro jinou členskou zemi EU," uvedl Sagramoso. Skuteční příjemci? Zločinecké skupiny obchodující s drogami a pašující lidi.
Spapens zase mluví o ilegálním obchodu s českými zbraněmi přes Chorvatsko. "České zbraně se do Nizozemska pašují z Chorvatska. V Chorvatsku byly také opět uvedeny do použitelného stavu znehodnocené české zbraně. Pak se prodaly například v Německu," uvedl Spapens.
V odpovědi na otázku, co by Česko mělo udělat, aby lépe bránilo nelegálnímu obchodu se zbraněmi, Spapens vyzdvihuje mezinárodní spolupráci. "Chtěl bych ale také zdůraznit, že země vyrábějící zbraně musí ostražitě sledovat, zda kupci zbraní jsou opravdu jejich konečnými uživateli," řekl.
Export českých zbraní (v roce 2003)
Česko vyvezlo vojenský materiál za 82,9 miliónu eur včetně:
18 177 revolverů a pistolí do 19 zemí
488 samopalů do devíti zemí
deseti velkorážových dělostřeleckých systémů do Gruzie a Indonésie
30 bojových letadel do čtyř zemí
Vývoz zbraní pro lov a sebeobranu:
58 032 pistolí a revolverů za zhruba 10,1 miliónu eur do 56 zemí
61 541 kulovnic, brokovnic a malorážek za zhruba 10,3 miliónu eur do 66 zemí
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Český obchodník se zbraněmi nedávno zadržený v Libérii je teď na útěku
ČRO - Radiožurnál
[zpět]- [home]
Stíhaný český obchodník se zbraněmi Dalibor Kopp, o jehož zatčení v Libérii Radiožurnál informoval minulý pátek, utekl z monrovisjké vazební věznice. Oznámil to podle agentury AFP zvláštní vyslanec OSN v Libérii Abú Músá. Reportérovi Janu Hrbáčkovi se s údajným uprchlíkem podařilo v sobotu večer spojit. Kopp útěk popírá a tvrdí, že byl propuštěn.
Podle agentury AFP to oznámil zvláštní vyslanec OSN v Libérii Abú Músá. Dvaačtyřicetiletý podnikatel Dalibor Kopp zmizel poté, co dostal povolení zřejmě od zkorumpovaného úředníka opustit na 24 hodin vězení, aby se mohl údajně setkat s manželkou a dítětem.
Músá odmítl sdělit jméno úředního činitele, který takové povolení podepsal. Řekl pouze, že hned, jak se o záležitosti dozvěděl, dal příkaz k jeho okamžitému zatčení. Koppa s rodinou ale policie už nenašla. "Pátráme po něm od pátečního večera. Tento muž představuje nebezpečí pro celou západní Afriku. Aktivně se účastní vyostřování konfliktů v oblasti tím, že prodává zbraně různým ozbrojeným skupinám. Pustit takového muže na svobodu je samo o sobě nebezpečím pro mírový proces v Libérii," citovala AFP abú Músu.
Radiožurnálu se podařilo v sobotu v podvečer telefonicky s Koppem spojit: "To je nesmysl, já jsem neutekl! Oni mne propustili!," tvrdil hledaný obchodník. Blízký příbuzný jeho liberijské manželky je vysokým důstojníkem monrovijské policie. Podle informací Radiožurnálu se Kopp chystal nejn v Libérii, ale i v dalších afrických zemích podléhajících embargu prodat linku na výrobu těžkého kulometu a několik tisíc nábojů do lehkého kanónu.
České ministerstvo spravedlnosti požádalo před týdnem o Koppovo vydání. V této situaci se nedá nic než čekat, vysvětluje mluvčí resortu Petr Dimun: "Pokud samozřejmě bude mít Česká republika podobné signály jako měla z Libérie, že pan Kopp byl zadržen, tak opět požádá o vydání do České republiky k výkonu spravedlnosti."
Co předcházelo
Policie a státní zastupitelství požadovaly už v dubnu, aby byl obchodník vzat do vazby. Poté, co soud ale odmítl vydat zatykač, uprchl podnikatel do zahraničí. Koppa zadržely v Libérii jordánské mírové složky OSN na základě mezinárodního zatykače. Podle vyslance OSN představuje tento obchodník nebezpečí pro celou západní Afriku, protože se aktivně účastní vyostřování konfliktů v oblasti. Zbraně prodává různým ozbrojeným skupinám.
Obchodníka se zbrojním artiklem Dalibora Koppa z Pavlic na Znojemsku podle informací Radiožurnálu přivedli v půli prosince příslušníci OSN před liberijský soud, který zahájil jednání o tom, zda českého obchodníka vydá zpět do mateřské země.
Dalibor Kopp je od loňského dubna obviněn z porušování předpisů při obchodu s vojenským materiálem a hrozí mu až desetiletý trest za mřížemi. Spolu s ním policie stíhá i mariánskolázeňského podnikatele Josefa Ondroucha. Podle brněnského státního zastupitelství měli oba muži bez příslušného povolení připravovat vývoz munice do Iráku. Ve vyšetřovacím spise se píše, že náboje měly získat vládnoucí jednotky, s ohledem na bezpečnostní situaci v Iráku ale mohla zásilka klidně doputovat i k protivládním teroristickým bojůvkám. Množství nábojů, především do samopalů, které mělo být vyvezeno z České republiky, vyšetřující orgány tají.
Oba muži svoji vinu odmítají a tvrdí, že je celá záležitost účelově překroucená. Argumenty na svoji obhajobu ale zatím nepředložili. Policie se po zatčení obávala, že by Dalibor Kopp mohl kvůli svým obchodním kontaktům opustit republiku a vyhýbat se trestnímu stíhání. Státní zástupce proto navrhl uvalení vazby. Jak to dopadlo, přibližuje mluvčí Policejního prezídia Blanka Kosinová: "My jsme ho zadrželi v rámci operace Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, a to v dubnu loňského roku. Žádali jsme, aby byl vzat do vazby, státní zástupce návrh akceptoval, avšak Městský soud v Brně ho propustil a vzápětí ten člověk odjel z České republiky."
Radiožurnál v červnu zjistil, že Dalibor Kopp vycestoval do africké Libérie, respektive, že žije v jejím hlavním městě Monrovii. Když jsme se s ním spojili, vysvětloval svůj pobyt v zahraničí takto: "Já se teď nacházím v Monrovii, momentálně, protože tady máme rozpracovaný obchodní případ."
Kopp tehdy dodal, že se do Česka vrátí zhruba za měsíc. To se ale nestalo. Klidným dnům v Libérii se začal blížit konec na přelomu roku. Městský soud v Brně na něj v září vydal mezinárodní zatykač. Dvanáctého prosince Koppa zatkli jordánští policisté z mise OSN a předvedli ho před monrovijský soud. Ten pak na žádost českých orgánů začal rozhodovat o jeho vydání do mateřské země. Původní telefon na Dalibora Koppa nefungoval, Radiožurnálu se ale podařilo sehnat jiné spojení. Dalibor Kopp svoje zatčení i soudní přelíčení potvrdil: "Oni říkali, že tady někdo požádal, aby mne vydali do České republiky a tam psali, že jsem někde jinde. Já říkám: já nikde nebyl, já jsem byl jenom tady a dávám tady dohromady svoje věci a stejně se chci vrátit. Dnes jsem mluvil se svým právníkem a říkal jsem mu: týden, čtrnáct dnů, zavolám."
Dalibor Kopp se v minulosti specializoval především na prodej vojenské vysokorychlostní mikrorážové munice do automatických zbraní. Zboží získával obvykle ve státech bývalého Sovětského svazu. Mezi země, kam Koppovy dodávky směřovaly, patřily africké státy, ale i USA. Kvůli tomu, že prodával starou munici, mnohdy jen přebalenou do nových krabiček, čelil často problémům a ne všechny plánované transakce mu vycházely. Často se spekulovalo o tom, že podnikatel spolupracoval s českými tajnými službami. Policie jej však začala stíhat až loni, kvůli pokusu o vývoz střeliva do Iráku.
|
