11. října schválila česká vláda vývoz téměř 6000 tun munice do Afghánistánu. Tato munice (mezi kterou se nachází i náboje do samopalů ráže 7,62 milimetru, dělostřelecké náboje a ruční granáty) má být darována afghánské vládě. Nevládní organizace NESEHNUTÍ a Amnesty International (AI) považují rozhodnutí vlády za skandální a obávají se, že munice bude zneužita pro porušování lidských práv a oslabí bezpečnost v zemi. Vzhledem k situaci v Afghánistánu i zkušenosti s četnými vývozy zbraní z České republiky je velké nebezpečí, že se zbraně dostanou do rukou protivládních ozbrojených skupin. Již před uskutečněním vývozu je jasné, že jeho případná realizace poruší hned několik kritérií Kodexu EU o obchodu se zbraněmi.

„Vyvézt munici do Afghánistánu považujeme za skandální a velmi nebezpečné pro stav lidských práv a bezpečnost v regionu,“ komentuje rozhodnutí vlády Karel Dolejší, odborník na obchod se zbraněmi z Amnesty International.

Na základně informací médií, mezinárodních organizací i představitelů vlád lze velmi jednoduše odvodit 3 hlavní důvody pro změnu vládního rozhodnutí:

1.) Avízovaný konečný uživatel (tedy afghánská vláda, potažmo její policie a armáda) kontroluje pouze okolí hlavního města, takže není schopen ručit za osud české munice – výsledkem může být i posílení některého z místních vůdců ozbrojených skupin. Munice se může dostat dokonce do rukou mezinárodních teroristů, kteří se v Afghánistánu skrývají, případně hrozí reexport do některé ze sousedních zemí - čili hrozí porušení kritéria č. 7 Kodexu EU o obchodu se zbraněmi.

2.) Bezpečnostní aparát (policie a armáda) v Afghánistánu je nezkušený a panuje odůvodněné podezření, že se dopouští porušování lidských práv. Navíc panuje prakticky bezprávný stav, neboť vykonavatelé soudní moci neznají zákony své země a nemohou tak uplatňovat kontrolu nad bezpečnostním aparátem. Existuje tedy významné riziko, že dodané zboží může být použito k porušování lidských práv nebo vnitřní represi – hrozí porušení kritérií č. 2 a č. 4 Kodexu EU.

3.) Pomoc ČR Afghánistánu by měla sledovat celkovou stabilizaci země, nikoli se omezovat na podporu represivních složek. Na příkladu Iráku je zřejmé, že vojenské vítězství, po němž nenásleduje životaschopné politické řešení, může být obyvatelstvem nakonec vnímáno jako zhoršení. Zejména by bylo třeba pro právníky a soudce, policisty, vojáky a další vládní personál zahájit kursy zaměřené na ochranu a dodržování lidských práv (a zejména ženských práv). Dodávka munice za současných okolností je přiléváním oleje do ohně.

Výrok ministra obrany a navrhovatele vývozu Karla Kühnla: „Takže jsme ušetřili a navíc pomohli ke stabilizaci tohoto regionu,“ lze tedy považovat z poloviny za nepravdivý – stabilitu regionu může dar jen poškodit, a z poloviny za velmi cynický. „Přebytky munice jsou dědictvím naší minulosti a nelze tedy zodpovědnost přenášet na někoho jiného, zvláště když by to bylo za cenu hrubého porušování lidských práv,“ říká Jiří Koželouh z NESEHNUTÍ.

Karel Dolejší, Amnesty International, tel: 606 175 602
Jiří Koželouh, NESEHNUTÍ, tel: 723 559 495

další informace:
www.zbrane.ecn.cz
Kodex EU o obchodu se zbraněmi

Ministerstvo obrany dne 18.června 2004 vyhlásilo již několikátý výprodej munice ze skladů české armády. Jedná se například o náboje do pistolí a samopalů, munici do raketometů, různé druhy bomb a pum. Děje se tak za situace, kdy ministerstvo oficiálně přiznalo, že nesleduje a neeviduje další nakládání s tímto vojenským materiálem poté, co jej prodá ze svých skladů. Stejný typ zbraní a munice, o který se nyní jedná, Česká republika již dříve vyvezla do zemí, kde vládnou nedemokratické režimy, porušují se lidská práva, popřípadě zuří vnitřní konflikty. Jsou mezi nimi například Srí Lanka, Indonésie, Kolumbie, Zimbabwe, Filipíny nebo Gruzie.

Dne 18.června 2004 vyhlásilo ministerstvo obrany obchodní veřejnou soutěž na prodej zakázaného vojenského střeliva, munice a muničních zařízení (uvedenou munici definuje zákon o zbraních č.119/2002 Sb.). Celý proces podléhá utajení a veřejnost nemá možnost se o transakcích s armádními zbraněmi a municí cokoliv dozvědět. Nicméně ani samotné ministerstvo obrany nesleduje, kde tyto zbraně a munice končí. V dopise ze dne 5. prosince 2003 ředitel odboru komunikačních strategií a služeb MO ČR plk. Mgr. Vladimír Palan sděluje, že "Není povinností ministerstva obrany sledovat a evidovat další prodej vojenského materiálu, který převádí na nové nabyvatele na základě vyhodnocení obchodní veřejné soutěže.“ Mezi nabízenou municí jsou například náboje pro samopaly SA-58 a AK-47 Kalašnikov, náboje do kulometů UK-59, rakety do raketometů RM-70, munice pro houfnici D-30, náboje do pancéřovek RPG-7 nebo munice do leteckých kanónů GŠ-23 a různé druhy řízených protitankových střel (PTŘS 9M14M-K, 9M14M-Nh, 9M14P1-Nh, 9M111-Nh, 9M113-Nh). Mezi rozprodávaným vojenským materiálem jsou také skříně kazetových pum RBK-250 a RBK-500 a dále se nabízí i náplně (tzv. submunice) do těchto pum. Kazety RBK-500 se po opuštění letounu otevírají a vlivem odstředivých sil se 565 kusů submunice rozptýlý a zasahuje na ploše 300 x 400 m jakýkoliv cíl. Je zřejmé, že jejich použití je smrtící zejména pro nechráněné civilní obyvatelstvo. Navíc kolem 5% malých půlkilogramových bombiček zůstává v cílové oblasti a stává se de facto nášlapnými minami. Zbraň je nenáročná na použití, levnější než moderní kazetové pumy a může být nesena většinou široce rozšířených sovětských a českých bitevních letounů což jenom zvyšuje její atraktivnost pro různé diktátorské režimy a umožňuje využití v občanských válkách. "Nekontrolovaný prodej kazetových pum je zvláště pobuřujícím ignorováním reálných hrozeb zneužití těchto zbraní. Ministerstvo obrany tím může napomáhat porušování lidských práv a snižování bezpečnosti civilního obyvatelstva v různých částech světa. " říká Jiří Koželouh z NESEHNUTÍ.

Uvedené zbraně a munice žádná moderní armáda ve své výzbroji již nemá. Je tedy vysoce pravděpodobné, že mezi kupujícími jsou převážně země, kam jsme již stejné zbraně v nedávné minulosti vyvezli a které je ve své výzbroji mají dodnes. Převážně se jedná o nedemokratické země, které porušují lidská práva, popřípadě v nich zuří vnitřní konflikty. Kupříkladu Srí Lanka je v současnosti jednou z nejméně stabilních a bezpečných zemí, ve které stále hrozí znovupropuknutí občanské války. Z jiného soudku je Gruzie - další z tradičních odběratelů českých zbraní je jedním z nejznámějších reexportérů zbraní do problémových oblastí. Mezi další potenciální odběratele patří Filipíny, kde zuří vnitřní konflikt mezi armádou a Národní demokratickou frontou – během bojů bylo zabito již stovky civilistů a další tisíce byly nuceny opustit své domovy. Časté jsou také útoky, vyhrožování a vraždy politických odpůrců, aktivistů a novinářů. A snad nejkřiklavějším příkladem je Zimbabwe - zimbabwská armáda se mimo jiného podílí na krvavém vnitřním konfliktu v Demokratické republice Kongo. Výsledkem těchto bojů jsou od roku 1998 tři miliony mrtvých a dva miliony vnitřně přesídlených. Tento konflikt bývá označovaný jako jeden z nejkrvavějších za poslední dobu. "Není vůbec vyloučeno, že tyto krvavé počty mají zčásti na svědomí i představitelé České republiky, kteří často odmítají zohledňovat možné důsledky svého jednání." komentuje vývozy zbraní z ČR aktivista NESEHNUTÍ Petr Machálek.

Skutečnost, že vojenský materiál vyprodávaný z armádních skladů je předmětem reexportů připustil v rozhovoru pro BBC ze dne 2.6.2004 i prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek: „jsou tady firmy, který mají, jak říkáme, všechny papíry v pořádku, a tak nějak se intuitivně tuší, že by to mohlo zůstat někde, prostě že ta země, do které se vyváží, není ta, kde to opravdu skončí, ale nebývají to produkty, nové produkty, které se vyrábí. Většinou to bývají spíš staré zásoby".

Aktivistky a aktivisté NESEHNUTÍ na kontroverzní výprodeje ze skladů armády upozornili již několikrát. Například 5.dubna 2004 na 2 hodiny zablokovali hlavní vchod ministerstva obrany. Tato blokáda byla symbolickou výzvou ke skoncování s netransparentními výprodeji přebytečných zbraní a munice z armádních skladů. Ministerstvo obrany ústy svého mluvčího Ladislava Štichy celý problém zlehčilo, proto mu byl odeslán otevřený dopis (v příloze), na který Ladislav Šticha nereagoval. "Ministerstvo nepřímo přiznává svoji spoluvinu na nekontrolovaném šíření zbraní, když všemožně utajuje fakta, mlčí k přímým dotazům a stížnostem a když už neví kudy kam ústy svého mluvčího přímo lže," tvrdí Jiří Koželouh.

Česká republika vývozy svých zbraní opakovaně porušuje, vedle jiných dohod a úmluv, Kodex Evropské unie o obchodu se zbraněmi, ve kterém je například uvedeno, že se zbraně nesmí vyvážet do zemí, které porušují lidská práva, kde zuří ozbrojené konflikty, nebo kde hrozí riziko reexportu zbraní do dalších zemí.

Další informace:

O víkendu 5. - 6. června se v Brně uskuteční výroční setkání mezinárodní sítě proti obchodu se zbraněmi (ENAAT). Smyslem výročního zasedání je seznámení se s aktuální situací v jednotlivých zemích a koordinace společných aktivit. Na pozvání NESEHNUTÍ přijedou diskutovat o problematice výroby a exportu zbraní zástupci organizací z devíti evropských zemí. Vinou obstrukcí českého konzulátu v Tbilisi se konference nezúčastní vedoucí právní sekce Helsinského občanského shromáždění z Arménie.

European Network Against Arms Trade (ENAAT – Evropská síť proti obchodu se zbraněmi, http://www.enaat.org) je sítí organizací a jednotlivců, která se již od roku 1984 zabývá problematikou související s výrobou a exportem zbraní. ENAAT vnímá obchod se zbraněmi jako ohrožení mezinárodní bezpečnosti a míru. Považuje za nutné se proti tomuto ohrožení postavit na mezinárodní úrovni. Na práci ENAAT se podílí nezávislí novináři, vědci, lobbyisté i aktivisté ze třinácti zemí Evropy. „Jedná se o první zasedání ENAAT, které se koná v zemi bývalého východního bloku. Tuto skutečnost považujeme za důležitou i proto, že Česká republika patří mezi výrazné vývozce zbraní do zemí porušujících lidská práva,“ říká koordinátor setkání Viktor Piorecký.

Na setkání vystoupí zástupci z devíti zemí, například Mark Bromley z výzkumného centra SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute) poreferuje o posledních trendech mezinárodního obchodu se zbraněmi. Svůj příspěvek o situaci ve Velké Británii přednese zástupkyně Campaign Against Arms Trade (Kampaň proti obchodu se zbraněmi) Ann Feltham. Situaci v bývalých sovětských republikách přiblíží Ilona Pekhan z Human Rights Group a Amnesty International z Ukrajiny. „Závěrečná část konference se zaměří na postupující militarizaci Evropské unie, především na účastníky kritizovaný plán vybudování Evropského obranného systému,“ dodává Piorecký.

Zprávy o zbrojních exportech z České a Slovenské republiky přednesou zástupce NESEHNUTÍ, zástupce Pracovní skupiny pro kontrolu obchodu se zbraněmi či vedoucí kanceláře slovenské pobočky Amnesty International.

Setkání se měl zúčastnit i vedoucí právní sekce arménského Helsinského občanského shromáždění Karen Tumanyan. „Přestože jsme účastníkovi z Arménie zajistili všechny cizineckou policí požadované dokumenty, česká ambasáda je označila za nedostačující. Jako důvod uvedla, že zvoucím subjektem je pouze nevládní organizace a zvanou osobou je občan Arménie,“ vysvětluje neúčast jednoho z hostů Milan Štefanec z NESEHNUTÍ. (Podrobnosti případu jsou v příloze.) NESEHNUTÍ podalo v této záležitosti stížnost ministru zahraničních věcí ČR. V současné době se o postup české diplomacie zajímá i arménská ambasáda ve Vídni.

Více informací:

Česká vláda zveřejnila svůj záměr začít prodávat zbraně do Libye. Konkrétně se jedná o možnosti dodat této africké zemi vojenské letouny L159 a zajišťovat generální opravy starých typů letounu L39 dodané Kaddáffího režimu ještě v době totalitního Československa. A to přesto, že libyjský režim patří i dnes mezi země soustavně porušující lidská práva a ignorující řadu mezinárodních dohod a úmluv. V Libyi je omezena činnost opozice, její představitelé jsou vězněni a mučeni, kritiku režimu trestá Libye rozsudky smrti, ve své armádě využívá dětské vojáky a má podepsané dohody o vojenské spolupráci se Severní Koreou, Súdánem či Sýrií.

Náměstek ministra zahraničí Jan Winkler potvrdil sdělovacím prostředkům informace o tom, že česká vláda zvažuje řešit nezájem o letouny L159 zbrojovky Aero Vodochody tím, že umožní jejich prodej do takových zemí jako je Egypt či Libye. Součástí zbrojních zakázek má být i obnovení úspěšné spolupráce z dob komunistického Československa, které dodalo režimu plukovníka Muammar Abú Minjar al-Kaddáfího více než stoosmdesát letounů L39 (Albatros). Česká vláda počítá s tím, že Aero Vodochody bude pro Libyi zajišťovat i generální opravy těchto letounů. Úvahy o prodeji zbrojních systémů Libyi se objevily poté, co EU začala diskutovat o možnosti zrušení zbrojního embarga, které je na Libyi uvaleno od poloviny osmdesátých let.

Libye (Arabská libyjská lidová socialistická džamáhírije) v nemilost mezinárodního společenství upadla kvůli svému podílu na realizaci teroristických útoků – roku 1986 uskutečnily libyjské tajné služby teroristický útok na diskotéku La Belle v Západním Berlíně (3 mrtví, více než 200 zraněných), v roce 1988 Libye provedla bombový útok na letadlo společnosti Pan Am 103 nad skotským městem Lockerbie (270 obětí) a roku 1989 na letoun francouzských aerolinií UTA Flight 772 (171 obětí). Stejně tak se dnešní vůdce Libye Muammar Kaddáfí podílel na podpoře teroristických skupin jako byla IRA či Rudé brigády. V tomto jeho počínání mu vydatně pomáhalo i tehdejší Československo dodávkami tisíců tun plastické trhaviny Semtex, dodávkami vojenských letounů L39 či školením vojenských specialistů. „Český stát úvahami o zbrojních dodávkách do Libye navazuje na neslavnou tradici minulého režimu a bez ohledu na lidská práva či bezpečnostní rizika hodlá vojensky podporovat totalitní režim libyjského plukovníka. Kaddáfí se tak vedle zimbabwského tyrana Mugabeho, či syrského diktátorského klanu Assádů může stát dalším spokojeným zákazníkem české vlády. “ komentuje vládní záměr Milan Štefanec z NESEHNUTÍ.

Naráží tak na skutečnost, že Libye (stejně jako Zimbabwe či Sýrie kam ČR prodává své zbraně) je i v dnešní době ovládána režimem hrubě porušujícím lidská práva. Mezinárodní organizace Amnesty International hovoří o stovkách osob uvězněných a mučených (často s následkem smrti) pro své politické přesvědčení. Za kritiku vlády plukovníka Kaddáfího jsou v Libyi lidé odsuzováni k trestu smrti. Libyjská džamáhírija je jednou ze zemí, která se odmítla připojit k dohodě o zákazu protipěchotních min (tzv. Ottawská konvence), dlouhá léta porušovala smlouvu o nešíření jaderných zbraní, dle zpráv Výboru za práva dětí (Committee on the Rights of the Child) ve své armádě Libye využívá dětské vojáky ve věku 14 – 16 let. Libye má také uzavřenu smlouvu o vojenské spolupráci s Čínou, Severní Koreou (KLDR), Alžírskem, Jemenem, Súdánem, Sýrií a Ruskem.

„Je politováníhodné, že touha po libyjské ropě a záplava Kaddáfího líbivých frází na adresu mezinárodního společenství stačí k tomu, aby mu Evropa otevřela svoji náruč. Česká republika chce také urvat svůj díl na tomto pofidérním obchodu a zároveň se zbavit letounů, o které dosud nebyl velký zájem,“ odkrývá motivy snah o zbrojní dodávky Libyi Petr Machálek z NESEHNUTÍ. Že změna současné zahraniční politiky Libye není postavena na vyrovnání se s minulostí potvrzují i slova jejího vůdce Kaddáfího, která pronesl při své nedávné návštěvě Bruselu: „Byli jsme nespravedlivě obviněni z terorismu. Libye dělala jen to, co bylo nutné. Amerika i Evropa bojovaly proti nám. Nyní přišel čas sklidit plody boje.“

Vedle Libye se v současné době jedná také o prodeji českých letounů L159 do Egypta. Pomineme-li skutečnost, že Libye a Egypt spolu vedly v roce 1977 čtyřdenní válku, i dnešní Egypt se vyznačuje pošlapáváním základních lidských práv - systematické používání mučení (např. elektrickým proudem) jako vyšetřovací metody, úmrtí na následky špatného zacházení s vězni, střelba do studentských demonstrací, věznění politických oponentů, vykonávání trestu smrti. „Je příznačné, že o výrobky zbrojovky Aero Vodochody projevují zájem právě Libye a Egypt. Ocitají se tak ve společnosti bývalého odběratele Saddáma Husajna, který plánoval vodochodské letouny využít jako nosiče biologických a bakteriologických zbraní. Můžeme se jen dohadovat, který diktátor o ně projeví zájem příště“, říká Milan Štefanec. „Obzvláště pikantní na celé situaci je fakt, že i v případě, že EU zruší embargo na vývoz zbraní do Libye, stále zůstává v platnosti Kodex EU o obchodu se zbraněmi. Tento mj. zakazuje vývoz zbraní do zemí, která porušují lidská práva“, uzavírá Petr Machálek.

Česká republika je za vývoz svých zbraní do zemí, která porušují lidská práva nebo kde zuří ozbrojené konflikty a porušování Kodexu EU opakovaně kritizována jak ze strany nevládních organizací (Amnesty International, Human Rights Watch), tak v hodnotících zprávách Evropské komise.

Bližší informace:

Dne 19. dubna v 15.30 hodin proběhla ve vstupní hale Moravské zemské knihovny v Brně vernisáž výstavy Zbraně, nebo lidská práva? Fotografická výstava upozorňuje na nekontrolovaný vývoz zbraní z ČR do rizikových oblastí. Sérií fotografií a krátkých komentářů autoři a autorky z NESEHNUTÍ a Amnesty International (AI) přiblížili obraz utrpení v rozvojových zemích, kde vraždí české zbraně. Výstava neukazuje pouze děsivou skutečnost, ale nabízí i možnosti jak se do aktivit proti obchodu se zbraněmi zapojit.

Výstavu zahájili zástupci NESEHNUTÍ a AI, kteří zároveň představili kampaně svých organizací proti vývozům zbraní z České republiky. Na místě byly nabízeny informační materiály obou organizací i společná petice žádající od ministra průmyslu a obchodu dodržování Kodexu EU o obchodu se zbraněmi a zvýšení transparentnosti udělování licencí na vývozy zbraní z České republiky. Součástí vernisáže bylo i malé veganské občerstvení.

Fotografie zobrazující utrpení obyvatelstva rozvojových zemí kam směřují velké zbrojní zásilky, aby podpořily ozbrojené konflikty nebo udržely při moci spřátelené diktátory jsou dány do kontrastu s fotografiemi zbraní ve vyleštěných vitrínách zbrojařských veletrhů (například brněnský IDET). Tyto dva typy fotografií spolu s výstižnými komentáři symbolicky spojují dva neoddělitelné aktéry této nebezpečné hry – trpící nevinné civilisty a ziskuchtivé obchodníky se smrtí.

Výstava je zaměřena zvláště na situaci v České republice. „Náš stát je totiž významným vývozcem zbraní právě do oblastí kde jsou hrubě porušována lidská práva a zuří tu ozbrojené konflikty,“ objasňuje zaměření výstavy jeden z jejích autorů Jiří Koželouh z NESEHNUTÍ. Na fotografiích lze spatřit zbraně vyvezené na Srí Lanku, která díky ozbrojeným střetům drží rekord v násilných úmrtích na počet obyvatel. Stejné samopaly jsou ty na veletrhu IDET a ty co pomáhají vojákům, partyzánům a polovojenským jednotkám povraždit každý rok tisíce civilistů v Kolumbii a umožňují zimbabwské armádě udržet si výsadní právo devastovat těžbou deštné pralesy v Demokratické republice Kongo. „Problematika je to vskutku komplexní právě svým negativním dopadem na lidská práva, životní prostředí a sociální situaci v cílových zemích,“ komentuje současnou situaci aktivista NESEHNUTÍ Milan Štefanec a vysvětluje: „Ministerstvo obrany prodává nebezpečné zbraně a necítí zodpovědnost evidovat jejich konečného nabyvatele, ministerstvo průmyslu a obchodu povoluje vývozy a nezajímá ho další osud zbraní, soukromí vývozci vesele vydělávají špinavé peníze a čelní přestavitelé státu zaštiťují zbrojařské veletrhy a obchodování se zbraněmi legitimizují“

Výstava začíná úvodním panelem popisujícím kampaně NESEHNUTÍ a AI proti obchodu se zbraněmi, pokračuje čtyřmi panely o lehkých i těžkých zbraních. Dva další panely jsou tématicky vyhraněnější, jeden na obchod mučícími nástroji a druhý na problematiku nášlapných min. Závěrečný (osmý) panel pak shrnuje možnosti jak může každý zájemce přispět k řešení problému. Výstava se skládá z 8 zalaminovaných panelů 70x100 cm (orientované na výšku). „Naší snahou je téma vývozů zbraní z ČR co nejvíce zviditelnit a ukázat veřejnosti, že nejde o okrajový problém, který je možné díky utajování držet pod pokličkou“ uzavírá Karel Dolejší z Amnesty International s tím, že základním předpokladem úspěšného řešení problému, po vzoru některých západoevropských zemí je veřejná kontrola obchodu se zbraněmi.

Jiří Koželouh, NESEHNUTÍ, tel: 723 559 495, http://zbrane.ecn.cz

Dne 5. dubna skupina aktivistek a aktivistů NESEHNUTÍ zablokovala hlavní vjezd Ministerstva obrany ČR. Upozornila tím na kontroverzní opakovaný výprodej zbraní a munice ze skladů české armády. Jde například o samopaly, kulomety, munici do raketometů, náboje do pancéřovek nebo munici do houfnic. Ministerstvo obrany oficiálně přiznalo, že nesleduje a neeviduje další nakládání s tímto vojenským materiálem poté, co jej prodalo ze svých skladů. Stejný typ zbraní a munice, o který se nyní jedná, Česká republika již dříve vyvezla do zemí, kde vládnou nedemokratické režimy, porušují se lidská práva, popřípadě zuří vnitřní konflikty. Jsou mezi nimi například Srí Lanka, Zimbabwe, Angola a Gruzie.

Asi dvacítka aktivistek a aktivistů NESEHNUTÍ v pondělních dopoledních hodinách zablokovala hlavní vjezd do areálu ministerstva obrany. Po zatarasení brány rozvinuli transparent s nápisem: ”Ministerstvo obrany, víte, kde vraždí vaše zbraně?”, čímž chtěli upozornit na skutečnost, že české ministerstvo obrany neeviduje, kde končí prodávané zbraně a munice ze skladů armády. Další požadavek aktivistů vyjadřovaly transparenty s nápisy "Staré zbraně neprodávat, zničit!"

Dne 18. února 2004 vyhlásilo ministerstvo obrany obchodní veřejnou soutěž na prodej zakázaného vojenského střeliva, munice a muničních zařízení (uvedenou munici definuje zákon o zbraních č.119/2002 Sb.). Celý proces podléhá utajení a veřejnost nemá možnost se o transakcích s armádními zbraněmi a municí cokoliv dozvědět. Nicméně ani samotné ministerstvo obrany nesleduje, kde tyto zbraně a munice končí. V dopise ze dne 5. prosince 2003 ředitel odboru komunikačních strategií a služeb MO ČR plk. Mgr. Vladimír Palan sděluje, že ”Není povinností ministerstva obrany sledovat a evidovat další prodej vojenského materiálu, který převádí na nové nabyvatele na základě vyhodnocení obchodní veřejné soutěže.” Mezi nabízenými zbraněmi a municí jsou například samopaly SA-58, kulomety UK-59, rakety do raketometů RM-70, munice pro houfnici D-30, náboje do pancéřovek RPG-7 nebo munice do leteckých kanónů GŠ-23.

Katarína Potfajová z NESEHNUTÍ k tomu dodává: ”Vzhľadom k tomu, že sa jedná o zbrane a muníciu, ktorú Česká republika už v minulosti vyviezla do krajín ako je Srí Lanka, Zimbabwe, Angola alebo Gruzínsko, je vysoko pravdepodobné, ?e títo spokojní zákazníci vyu?ijú aj výpredaje z armádnych skladov.”

Jedná se o nedemokratické země, které porušují lidská práva, popřípadě v nich zuří vnitřní konflikty. Kupříkladu Srí Lanka je v současnosti jednou z nejméně stabilních a bezpečných zemí, ve které stále hrozí znovupropuknutí občanské války. Z jiného soudku je Gruzie - další z tradičních odběratelů českých zbraní je jedním z nejznámějších reexportérů zbraní do problémových oblastí. Snad nejkřiklavějším příkladem je Zimbabwe - zimbabwská armáda se podílí na krvavém vnitřním konfliktu v Demokratické republice Kongo. Výsledkem těchto bojů jsou od roku 1998 tři miliony mrtvých a dva miliony vnitřně přesídlených. Tento konflikt bývá označovaný jako jeden z nejkrvavějších za poslední dobu. ”Tyto krvavé počty jen dokumentují nevůli představitelů České republiky zohledňovat možné důsledky svého jednání. Česká republika tak vývozy zbraní přímo napomáhá porušování lidských práv ve světě,” komentuje vývozy zbraní z ČR aktivista NESEHNUTÍ Petr Machálek.

Česká republika vývozy svých zbraní opakovaně porušuje, vedle jiných dohod a úmluv, Kodex Evropské unie o obchodu se zbraněmi, ve kterém je například uvedeno, že se zbraně nesmí vyvážet do zemí, které porušují lidská práva, kde zuří ozbrojené konflikty, nebo kde hrozí riziko reexportu zbraní do dalších zemí.

Více informací:
Petr Machálek, petr.machalek@centrum.cz, 777 308 113
Katarína Potfajová, potfajov@fss.muni.cz, 605 239 579
http://zbrane.ecn.cz
http://nesehnuti.cz

Ve středu 17. prosince 2003 skupina aktivistů upozornila na zakázané vojenské střelivo, munici a muniční zařízení, které prodává Ministerstvo obrany ČR. Jde například o náboje pro protiletadlová děla a protipancéřové střely, miny, dělostřelecké granáty, protiletadlové rakety, několik druhů protitankových řízených střel a náboje používané v širokém sortimentu zbraní (Kalašnikov, lehké kulomety). Tuto munici využívá při svých teroristických akcích například filipínská skupina Abú Sajjáf, peruánská Světlá stezka či palestinský Hamas. Ministerstvo obrany oficiálně přiznalo, že nesleduje a neeviduje další nakládání s tímto vojenským materiálem poté, co jej prodalo ze svých skladů.

Aktivisté NESEHNUTÍ krátkým happeningem upozornili na skutečnost, že Ministerstvo obrany České republiky prodává munici, která může být zneužita teroristickými skupinami. Vstupní bránu ministerstva obrany opatřili nápisy "Ministerstvo obrany terorismu", "Děkujeme, Hamas", "Místo pytle pšenice, raděj vagon munice, skupina Abú Sajjáf", "Vyrážíme do boje, děkujeme za náboje. Světlá stezka", "19. prosinec - den otevřených zbrojních skladů. MO ČR".

Dne 25. srpna 2003 vyhlásilo ministerstvo obrany obchodní veřejnou soutěž na prodej zakázaného vojenského střeliva, munice a muničních zařízení (uvedenou munici definuje zákon č. 119/2002 Sb. zákon o zbraních - viz příloha). Mezi nabízenými zbraněmi jsou například náboje pro protiletadlová děla 23-PZSv, dělostřelecké granáty 122 mm pro houfnice D-30, protitankové řízené střely (PTŘS 9M14M-K, 9M111-Nh, 9M113-Nh, protiletadlové rakety 3M9M3, munice pro pancéřovky RPG-7 a náboje do velkorážných i lehkých kulometů, samopalů a dalších.

Nabídka ministerstva obrany doslova uvádí, že "zboží je prodáváno jak stojí a leží" a že musí být z jeho skladů odebráno nejpozději do 19. 12. 2003. V dopise ze dne 5. prosince 2003 (viz příloha) ředitel odboru komunikačních strategií a služeb MO ČR plk. Mgr. Vladimír Palan sděluje, že "Není povinností ministerstva obrany sledovat a evidovat další prodej vojenského materiálu, který převádí na nové nabyvatele na základě vyhodnocení obchodní veřejné soutěže." Zdrojem obav je v tomto případě také zavěr Nejvyššího kontrolního úřadu z 16. 12. 2002, který uvádí: "Praktickým důsledkem uvedeného stavu jsou například odlišné údaje o počtech odprodané munice v letech 2000 až 2001 předložené kontrole od Ústřední základny munice, od ekonomické sekce MO ČR a od odboru pro odprodej nepotřebného majetku MO ČR." Zmíněná zpráva dále uvádí: "Inventarizace majetku byly v kontrolovaném období (2000-2002) v některých případech prováděny formálně, aniž by byly důkladně ověřeny skutečné stavy majetku." Tuto skutečnost kritizuje aktivistka NESEHNUTÍ Katarína Potfajová: "Ministerstvo obrany sa tak alibisticky zrieka zodpovednosti za skutočnos», že bez dostatočnej kontroly predáva zbrane, ktoré v hojnej miere používajú k svojim teroristickým zločinom rôzne ozbrojené skupiny." Její slova potvrzuje i skutečnost, že skupina Abú Sajjáf disponuje minimálně osmnácti pancéřovkami typu RPG, několika stovkami samopalů typu AK-47 (Kalašnikov), šesti protitankovými řízenými střelami 9M14M-K-9P111. Stejně tak palestinský Hamas využívá při svých útocích pancéřovky RPG-7 nebo samopaly Kalašnikov. Tyto zbraně jsou i ve výzbroji peruánské teroristické skupiny Světlá stezka a řady dalších.

V srpnu tohoto roku byla v Saudské Arábii odhalena také teroristická skupina převážející okolo 170 pancéřovek RPG, při následné policejní razii bylo zabaveno 143 samopalů Kalašnikov se zásobníky. V listopadu bylo v Bagdádu odpáleno celkem 14 střel z podomácku sestojených raketometů na ministerstvo ropného průmyslu a dva hotely - několik osob bylo zraněno. Další raketomety byly připraveny poblíž italské a turecké ambasády. Pachatelé podle policie zřejmě použili munici do pancéřovky RPG-7.

"Jak dokazují uvedené příklady, munice prodávaná ministerstvem obrany je ideální na doplnění arzenálu teroristických skupin. Vzhledem k tomu, že se jedná z velké části o zastaralou munici, kterou nemůže využívat moderní armáda, lze z toho usuzovat, kdo bude konečným uživatelem prodávané munice." řekl Milan Štefanec z NESEHNUTÍ. Je potřeba si uvědomit, že podobné odprodeje se netýkají jenom vzdálených teroristických skupin, ale obecně přispívají k militarizaci společnosti. Ministerstvo obrany ČR k ní svým dílem přispívá, což je patrné, když si uvědomíme, že na konci roku 2002 bylo ve vojenských skladech na 120 000 tun munice v účetní hodnotě cca 17,5 miliardy Kč. Odhaduje se, že do roku 2005 se bude armáda muset zbavit (prodat, zlikvidovat, darovat...) téměř 70 000 tun munice.

kontakt:
Milan Štefanec, 605 239 579; Katarína Potfajová, potfajov@fss.muni.cz

Na dvě desítky aktivistů NESEHNUTÍ a Amnesty International předaly ministrovi průmyslu a obchodu Milanu Urbanovi pytel uhlí a petici s více než dvanácti sty podpisy. Petice vyzývá ministra, aby zabránil vývozům českých zbraní do oblastí, kde se porušují lidská práva, popř. vedou ozbrojené konflikty. Za tyto vývozy nese největší zodpovědnost právě ministerstvo průmyslu a obchodu. Jen v roce 2003 se české zbraně vyvezly do takových zemí, jako jsou Srí Lanka, Kolumbie, Vietnam, Čína, Gruzie nebo Indonésie.

V pátek 5.prosince se před budovou ministerstva průmyslu a obchodu uskutečnil symbolický happening, na kterém dostal ministr Urban mikulášskou nadílku v podobě pytle s uhlím. Spojení aktuálního problému vývozů zbraní a mikulášské tradice naznačoval i transparent s heslem:"ZBRANĚ, NEBO LIDSKÁ PRÁVA? UHLÍ, NEBO ČOKOLÁDA?". Dále pak při příležitosti začátku sběru podpisů pod petici předali aktivisté NESEHNUTÍ a Amnesty International ministrovi prvních dvanáct set podpisů. Podepsaní občané České republiky ministra žádají, aby se mimo jiné zasadil o dodržování kodexu Evropské unie pro obchod se zbraněmi, aby nebyly udělovány licence na vývoz zbraní do zemí porušující lidská práva a aby byl celý proces vývozu českých zbraní transparentní. Petici mimo jiné podepsali i novinář Petr Uhl, hudebníci Iva Bittová a Jan Burian, zpěvačka Marta Kubišová a sociolog Jan Keller.

Aktivisté NESEHNUTÍ a Amnesty International převlečení za čerty, Mikuláše a ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana tak symbolicky upozornili na problém vývozu českých zbraní. Mikuláš a čerti se chtěli od ministra dozvědět, zdali byl ve svém funkčním období hodný a nepovolil vývozy do rizikových oblastí. Zpočátku se ministr vykrucoval slovy: "Neřeknu, neřeknu, je to tajné". Ale nakonec přiznal, že v posledním roce skončili české zbraně v takových zemích jako jsou Srí Lanka, Kolumbie, Vietnam, Čína, Gruzie a Indonésie. A tak nezbylo nic jiného, než ministra obdarovat místo čokolády pytlem s uhlím, který čerti odevzdali na podatelně MPO. České zbraně tak končí v zemích, kde zuří občanské války, v zemích, které porušují lidská práva, vládnou v nich diktátorské režimy, nebo v oblastech, kde probíhají ozbrojené konflikty. Česká republika tím porušuje mnohé mezinárodní dohody a úmluvy, které se zavázala dodržovat. Mimo jiné i Kodex Evropské unie, který obchod se zbraněmi upravuje. Jen v období od března do října tohoto roku tak Česká republika vyvezla mimo jiné zbraně za více než 100 miliónů korun právě na Srí Lanku, do Kolumbie, Vietnamu, Číny, Gruzie nebo Indonésie. Ozbrojené střety vládních a protivládních sil na Srí Lance, 4000 civilistů zavražděných příslušníky armády či polovojenských jednotek v Kolumbii, útlak náboženských menšin ve Vietnamu, nedodržování lidských práv v Číně, mučení zadržených osob policisty v Gruzii, mimosoudní popravy v Indonésii - to jsou podle zpráv Amnesty International jen některé aspekty hrubého porušování lidských práv v těchto zemích. Petr Machálek z NESEHNUTÍ k tomu řekl: "České zbraně napomáhají porušování lidských práv ve světě a ministerstvo průmyslu a obchodu to velmi dobře ví. Pan ministr si tedy nic jiného než pytel uhlí nezaslouží."

Velkým problémem vývozů českých zbraní do zahraničí je netransparentnost udělování licencí k obchodování s tímto "zbožím". Celý proces licenčního řízení je na základě usnesení Vlády ČR utajovanou skutečností. To mimo jiné znamená, že občané České republiky nemají možnost zjistit, jaké zbraně se jejich jménem vyvezly a kde skončily. "Příkladem pro Českou republiku v tomto mohou být země jako Nizozemí, Velká Británie nebo Švédsko, kde je obchod se zbraněmi pod veřejnou kontrolou" podotkl Jiří Koželouh z Amnesty International.

Více informací:
Petr Machálek, mobil: 777 308 113, e-mail: petr.machalek@centrum.cz
Jiří Koželouh, mobil: 723 559 495, e-mail: jirikozelouh@email.cz

Organizace Amnesty International a NESEHNUTÍ Brno upozorňují na nedostatečnou kontrolu vývozů zbraní z ČR do afrických zemí, kde jsou tyto zbraně používány k porušování lidských práv.

Úřednice ministerstva průmyslu a obchodu bude udělovat v centu Brna licence českým vývozcům zbraní. Vývozci zbraně vzápětí symbolicky vyvezou Afričanům, kteří mezi sebou začnou bojovat. Touto názornou scénkou upozorní aktivisté Amnesty a Nesehnutí na běžnou praxi při udělování vývozních licencí. Tato praxe je podle obránců lidských práv značně benevolentní až nezodpovědná. "České úřady obvykle na kritiku nevládních organizací reagují tvrzením, že nepovolují vývoz zbraní do zemí embargovaných OSN. Je samozřejmě dobře, že se nevyváží do embargovaných zemí - to však nestačí. Licenční řízení v členské zemi Evropské unie by mělo zohledňovat i kritéria Kodexu EU pro obchodování se zbraněmi, například stav dodržování lidských práv, bezpečnostní situaci v nakupující zemi, nebo riziko reexportu. Česká republika má v tomto ohledu opravdu co dohánět. Poukázala na to i poslední hodnotící zpráva Evropské komise", konstatuje koordinátor kampaně Amnesty International "Zbraně pod kontrolu!" Karel Dolejší.

„Vývoz zbraní z ČR probíhá zcela mimo veřejnou kontrolu. Na informace o zbrojních exportech se vztahuje vládní nařízení o utajovaných skutečnostech. Takže to, že české střelivo pomáhá zabíjet v občanské válce v Sieře Leone, nebo že dodávkami zbraní podporuje český stát rasistickou vládu v Zimbabwe, se občané dozví až v momentě, kdy na tuto skutečnost upozorní nevládní organizace nebo novináři“, kritizuje současnou praxi udělování vývozních licencí na zbraně koordinátor kampaně Zbraně, nebo lidská práva Milan Štefanec z NESEHNUTÍ.

Kolemjdoucí Brňané budou moci podepsat petici, ve které vyslovují nesouhlas se skutečností, že české zbraně jsou využívány k porušování lidských práv. V textu petice její signatáři žádají ministra Urbana, aby okamžitě zastavil vývozy zbraní z České republiky do zemí pošlapávajících lidská práva a aby se zasadil o to, že České republika přestane porušovat mezinárodní dohody o kontrole obchodu se zbraněmi (např. Kodex EU). Mohou se také nechat vyfotografovat na mezinárodní vizuální petici a připojit se k tisícům lidí z celého světa, kteří podporou kampaně "Zbraně pod kontrolu!" vyzývají vlády k důsledné regulaci obchodu se zbraněmi.

"Česká republika uplatňuje zvláštní kombinaci nedostatečné kontroly vývozu zbraní a nevstřícného přístupu k uprchlíkům. Zbraně vyvážené do nestabilních států však činí tyto země neobyvatelnými a výrazně zesilují emigraci. Připouštět příčinu a popírat důsledek není zrovna logický postup. Právě na to chceme veřejnost upozornit," říká za Amnesty Jiří Koželouh.

Symbolický happening zahájí třídenní akci DNY AFRIKY v Brně, která je celá zaměřená proti rizikovým vývozům zbraní z České republiky.

Pro další informace o vývozech zbraní kontaktujte:
Karel Dolejší
Koordinátor kampaně „Zbraně pod kontrolu!“
Tel.: 606 175 602

Pro další informace o akcích kontaktujte:
Jiří Koželouh
Koordinátor minifestivalu Dny Afriky
Tel: 723 559 495

Protivozidlovou minu známou pod názvem HORIZONT nebo PD-Mi-PK určenou k ničení obrněných transportérů, speciální a ostatní techniky nabízel český výrobce zbraní Poličské strojírny na zbrojařském veletrhu IDET, který se konal ve dnech 28. - 30. 4. 2003 na brněnském výstavišti. Mina může být aktivována mj. nárazem oběti do nástražného drátu nataženého přes zaminovanou cestu. Protože jsou tyto miny konstruovány tak, aby při kontaktu s člověkem explodovaly, je tento druh min podle ICBL (International Campaign to Ban Landmines - organizace získala Nobelovu cenu za mír v roce 1997) zakázán na základě Dohody o zákazu protipěchotních min (tzv. Ottawská konvence). "Jakmile je mina aktivována, pět ocelových desek ve tvaru kruhu umístěných na přední části miny - tzv. Misznay Schardinovy výbušné hlavice - se stává výbušnými náboji. Takovýto výbuch miny pak úplně zdemoluje vozidlo a rozmetá sekundární úlomky do vzdálenosti 150 - 225 metrů. Samotná ocelová deska, úlomek nebo střela jsou nebezpečné až do okruhu 1 km", uvádí se k případu ve zprávě Německé iniciativy za zrušení pozemních min (blíže viz foto >>>ZDE<<<).

Dohodu o zákazu protipěchotních min podepsala Česká republika 3. 12. 1997, ratifikovala ji 26. 10. 1999 a od 1. 4. 2000 se stala členskou zemí této Dohody. Produkce protipěchotních min pak byla v ČR zastavena v roce 1989. Přesto však problematické miny HORIZONT nadále tvoří součást výzbroje Armády ČR.

"Vzhledem k velkým rozměrům a konstrukci miny není sice její standardní užití jako protipěchotní příliš pravděpodobné, nicméně taková možnost přesto existuje. A náhodnou explozi při kontaktu osob s nástražným drátem nelze vyloučit v žádném případě", doplňuje Karel Dolejší z Amnesty International. Přes závazky České republiky vyplývající z Ottawské konvence již v roce 2001 na zbrojařském veletrhu IDET byla nabízena mina HORIZONT, která může být odpálena při náhodném kontaktu s člověkem. "Je to další z příkladů, kdy organizátoři a vystavovatelé IDETu vědomě porušují zákonné normy a mezinárodní úmluvy na ochranu lidských práv" konstatuje Milan Štefanec z NESEHNUTÍ. "Je ostudné, že instituce a vládní představitelé, kteří mají dbát na dodržování zákonů, poskytují takové akci, jakou je zbrojní veletrh IDET, svoji záštitu a tím znevažují mezinárodní úsilí o odzbrojení" dodává Veronika Pazderová z občanského sdružení Chiméra.

Výrobce min HORIZONT a. s. Poličské strojírny byl v letech 2001 - 2002 na základě podnětu NESEHNUTÍ prošetřován pro porušení zákona o regulaci reklamy, kdy v rozporu s tehdy platným zákonem č. 40/1995 Sb. zakazujícím reklamu na zbraně (mimo zbraně lovecké, sportovní a historické) inzeroval v médiích veřejně své výrobky - minovací prostředky, kontejnerovou munici, zbraně a dělostřelecké a protitankové náboje. Na základě jednání vyvolaného příslušným živnostenským úřadem, se generální ředitel Poličských strojíren ing. Jaroslav Trávníček tehdy písemně zavázal neuveřejňovat nabídky zbraní a střeliva vyráběných jeho společností např. v časopise IDET News či CDAI Review.

Kontakt:
Milan Štefanec (NESEHNUTÍ Brno), 605 239 579
Karel Dolejší (Amnesty International Brno), 606 175 602
Veronika Pazderová (o. s. Chiméra), 776 799 745
http://zbrane.ecn.cz
http://www.icbl.org
http://www.landmine.de
http://www.un.org/Depts/dpko/mine/UNDocs/ban_trty.htm

Divadelní scénkou nazvanou „Zbrojařský trojboj“ byla zahájena demonstrace proti zbrojařskému veletrhu IDET na náměstí Svobody v Brně. Několik zemí – Gruzie, Srí Lanka, Alžírsko, Izrael a Jemen - do kterých Česká republika vyváží zbraně, mezi sebou soutěžilo o prvenství v těchto kategoriích: vnitřní konflikt a obchod se zbraněmi, porušování lidských práv a zneužívání dětských vojáků v ozbrojených střetech. Absolutním vítězem trojboje se stala Srí Lanka, kam jen v letech 2000 - 2001 byly z České republiky vyvezeny tanky, raketomety a munice za 4 miliony dolarů. (Povstalecká organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu [LTTE], v jejíchž řadách bojují i dětští vojáci, je vyzbrojena českými raketomety, stejně jako vláda, která proti této organizaci vojensky vystupuje.) Aktivisté NESEHNUTÍ tímto způsobem protestovali proti vývozu zbraní z ČR do zemí porušujících lidská práva.

Kromě popisovaného happeningu na demonstraci také vystoupil rómský taneční soubor Merci z nízkoprahového klubu Pavlač – o.s. Ratolest Brno. Vedle zástupce NESEHNUTÍ a Amnesty International zde promluvil i publicista a bývalý disident Petr Uhl. „Chce-li se ČR stát plnoprávným členem EU, musí respektovat ta omezení a ty zákazy, týkající se vývozu zbraní, které už Unie přijala. Vláda a parlament o tom však nerozhodnou z dobroty svého srdce, ale jen pod tlakem občanů,“ řekl doslova Petr Uhl. Po skončení projevů vyrazil průvod účastníků demonstrace směrem k areálu BVV. Zde skupina Jídlo místo zbraní při NESEHNUTÍ rozdávala veganské jídlo zdarma.

V těchto dnech se na brněnském výstavišti koná již sedmý veletrh „obranné a bezpečnostní“ techniky IDET. Stejně jako v minulých letech na veletrhu vystavují zbrojařské firmy, které sledují výhradně cíl zvyšování vlastního vlivu bez ohledu na důsledky pro zachování mezinárodní bezpečnosti a stability zajišťované mezinárodními úmluvami, popř. i zbrojními embargy. Vystavovatelé Thales, Oerlikon, Rosoboronexport představují jen několik příkladů, kdy zbrojařské koncerny dodávají zbraně do zemí, kde jsou porušována lidská práva, zuří občanská válka, či do zemí s diktaturami (např. Čína, Súdán, Írán, Irák či Severní Korea). Další vystavující korporace Honeywell po dlouhá léta vyráběla dnes nelegální protipěchotní miny, nadále vyrábí miny protitankové (mnohé z nich svojí konstrukcí splňují kritéria nášlapných min). Firma je také autorem myšlenky i konstruktérem kazetových pum, jejichž obětmi jsou především civilisté. Jiná společnost, Raytheon je z minulosti známá aférou „Irangate“, kdy dodala rakety typu Hawk do Íránu. Dne 28. března tohoto roku raketa Tomahawk firmy Raytheon prodávaná na zbrojních veletrzích pod reklamním sloganem „jedna bomba, jediný cíl“ zabila nejméně 62 civilistů na bagdádském tržišti. Mluvčí společnosti reagovala výrokem o nutnosti zvýšení produkce těchto střel, jejichž zásoby se kvůli válce v Iráku výrazně ztenčily. Katarína Potfajová z NESEHNUTÍ tuto situaci komentuje: „Je to jeden z príkladov, ako zbrojárske firmy profitujú na vojnových konfliktoch. Je teda jasné, prečo rad z nich bráni odzbrojovacím aktivitám a dokonca lobuje v prospech násilného riešenia konfliktov.“

Nad zbrojním veletrhem IDET převzala záštitu Bezpečnostní rada státu v čele s premiérem Vladimírem Špidlou, ministerstva průmyslu a obchodu, obrany a zahraničních věcí. „Považujeme to za pokrytecký postoj zmíněných institucí. Navenek se česká diplomacie snaží vytvářet dojem ochránce lidských práv, ve skutečnosti ale zaštiťuje aktivity a subjekty, které se na pošlapávání lidských práv přímo podílejí,“ komentuje postoj představitelů České republiky Viktor Piorecký, aktivista NESEHNUTÍ. „Česká republika se navíc ocitá na jednom z předních míst ve vývozu zbraní do problematických oblastí. Děje se tak bez jakékoliv veřejné kontroly a ČR tím navíc porušuje mezinárodní úmluvy, jež se zavázala dodržovat“ doplňuje svého kolegu Milan Štefanec v narážce na Kodex EU, který zakazuje vývoz zbraní do zemí, kde jsou porušována lidská práva.

Zbrojní veletrh IDET se koná od 28. do 30. dubna v Brně. Během těchto dnů se uskuteční několik dalších protestních aktivit občanského sdružení NESEHNUTÍ. Např. v úterý 29.dubna budou na půdě Fakulty sociálních studií MU promítnuty dva dokumenty ilustrující hrozivé následky vývozu zbraní do nestabilních oblastí. Série protestních akcí bude zakončena středečním koncertem proti válce a militarismu (od 20:00 v klubu YACHT), kde bude kromě jiných vystoupení pokřtěna nová deska brněnské hudební skupiny Zeměžluč.

Kontakt:
Katarína Potfajová – potfajov@fss.muni.cz, Viktor Piorecký – 604 913 925 Milan Štefanec – 605 239 579

Aktivisté NESEHNUTÍ s maskami smrtky na tvářích předali dnes zástupcům města Brna maketu bomby s nápisem Honeywell a na nádvoří radnice pak ohňostrojem a výstřely ze startovacích pistolí „oslavili“ vstup firmy Honeywell na území města Brna. Tímto happeningem a nápisy Honeywell - nemaž nám med kolem huby, protestovali proti záměru firmy otevřít svůj provoz v bývalém působišti firmy Flextronics.
V posledních týdnech se čím dál častěji hovoří o vybudování nového vývojového centra firmy Honeywell na Černovické terase. Představitelé města i zástupci komerční sféry prezentují celý projekt jako perspektivní pro region, či dokonce nadšeně hovoří o vybudování „brněnského Silicon Valley“ (viz Martin Jahn, Czechinvest). Zamlčují ale, že firma Honeywell patří mezi nejvýznamnější opory vojensko-průmyslového komplexu Spojených států. Německá pobočka firmy po dlouhá léta vyráběla dnes nelegální protipěchotní miny, nadále vyrábí miny protitankové, americký Honeywell je autorem myšlenky i konstruktérem kazetových pum, jejichž obětmi jsou především civilisté.

Tím však výčet výrobního programu firmy nekončí. Již v roce 2001 na zbrojírenském veletrhu IDET se Honeywell představil jako firma vyrábějící: „inertní pozemní navigační systémy pro houfnice, pozorovací vozidla a tanky, systémy na programování roznětek, čidla a komponenty pro palební řídicí systémy.“ Ve své prezentaci však opomněla sdělit, že se podílí také na výrobě bitevního vrtulníku AH-64 Apache. Ten používá jako palubní zbraň kanón M230 s průbojnou municí z ochuzeného uranu. „Proti stavbe skúšobného zariadenia firmy Honeywell sa postavili aj miestni obyvatelia amerického štátu Južná Dakota. Spravili tak na základe drastických skúseností s obdobnými prevádzkami spracovávajúcimi ochudobnený urán - napríklad v štáte New York museli byť tieto prevádzky uzatvorené,“ uvádí k věci Katarína Potfajová z NESEHNUTÍ.

Mezi nejkontroverznejší program firmy Honeywell patřila výroba tříštivých (kazetových) pum, tzv. cluster bombs. Jejich účinek spočívá v tom, že jedna velká bomba se před dopadem na zem rozdělí na stovky malých bomb, které jsou opatřeny senzory a explodují často v důsledku nepatrného pohybu (v průběhu i několika let). Nevybuchlá submunice se tak vlastně mění v pozemní miny. Tyto bomby byly použity při náletech na Laos a Kambodžu v 70. letech minulého století a v obou těchto zemích dodneška dochází k obětem na životech nebo k případům zmrzačení. Rovněž tak byly použity při bombardování Jugoslávie v roce 1999 - zde došlo například jen během 12 měsíců ke 200 případům zabití nebo zmrzačení submunicí kazetových pum. Firma Honeywell je také vlastníkem 25 patentů v oblasti konstrukce min. Je též výrobcem protiponorkového raketového systému ASROC, dodává součásti stíhacího bombardéru F-16. Společně s firmou General Electric, jejichž společnou fúzi v roce 2001 zablokovala Evropská komise, se podílí na výrobě tanku M1 Abrams a samohybného děla Crusader. M1 Abrams, AH-64 Apache i F-16 tvoří páteř výzbroje amerických invazních sil v Iráku. „Považujeme za tristní, když město Brno nejprve sedlo na lep slibům firmy Flextronics a nyní chce blamáž vzniklou jejím odchodem řešit poskytnutím svých pozemků firmě, která obchoduje se smrtí,“ komentuje jednání o spolupráci mezi firmou Honeywell a městem Brnem aktivista NESEHNUTÍ Milan Štefanec.

Při obhajobě brněnského projektu firmy Honeywell neobstojí ani argument o vytvoření náhradních pracovních míst pro bývalé zaměstnance Flextronicsu, kde pracovaly dva a půl tisíce lidí (z velké části v dělnických profesích). Honeywell počítá se zaměstnáním maximálně tří stovek vysoce specializovaných vysokoškoláků.

Kontakt:
Katarína Potfajová, Milan Štefanec (605 239 579)

V pondělí 17. března aktivisté Nezávislého sociálně ekologického hnutí - NESEHNUTÍ nad vchodem do budovy ministerstva průmyslu a obchodu v Praze vyvěsili transparent s textem "České zbraně vraždí v: Jemenu, Srí Lance, Zimbabwe, Alžírsku, Angole, Sýrii a Kolumbii". Upozornili tím na skutečnost, že české zbraně končí v oblastech, ve kterých jsou porušována lidská práva, popř. probíhá ozbrojený konflikt. Členové NESEHNUTÍ kritizovali praktiky předchozích ministrů a vyzvali nastupujícího ministra, aby ukončil preferování čistě ekonomických zájmů nad dodržováním mezinárodních úmluv a ochranou lidských práv.

Nesouhlas s dosavadní politikou ministerstva průmyslu a obchodu při udělování licencí na vývoz zbraní vyjádřili na dvě desítky aktivistů NESEHNUTÍ také rozvinutím ostnatého drátu symbolizujícího totalitní režimy, které Česká republika svými zbrojními exporty podporuje. Měli na hlavách kšilty s názvy konkrétních zemí, ve kterých končí české zbraně: Alžírsko - letadla, Angola - raketomety, Jemen - tanky, Kolumbie - pistole, revolvery, Srí Lanka - tanky, Sýrie - tanky, revolvery, pistole, Zimbabwe - raketomety, kulomety. V rukou drželi transparenty s hesly typu "Žádné tanky do Srí Lanky", "Jídlo místo zbraní", "Pro změnu - žádné zbraně do Jemenu".

"Za obzvlášť skandální považujeme případy, kdy Česká republika vydělává na podpoře válečného konfliktu a české zbraně končí v rukou obou válčících stran. Je to jasný příklad nadřazování ekonomického profitu nad lidský život," komentuje situaci Petr Machálek z NESEHNUTÍ. Jeho slova potvrzuje skutečnost, že jen v letech 2000 - 2001 byly z České republiky vyvezeny na Srí Lanku tanky, raketomety a munice za 4 miliony dolarů. Jednalo se především o 16 raketometů a 41 tanků T-55 vyřazených z výzbroje české armády. Povstalecká organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE), v jejíchž řadách bojují i dětští vojáci, je vyzbrojena českými raketomety, stejně jako vláda, která proti této organizaci vojensky vystupuje.

"Rovnako tak je pokrytecké podporovať vojnu proti Iraku a zároveň vyvážať zbrane do Sýrie a Jemenu napriek tomu, že existuje dôvodné podozrenie, že tieto zbrane končia v rukách irackého režimu," doplňuje svého kolegu aktivistka NESEHNUTÍ Katarína Potfajová. Naráží tak na opakovaná tvrzení The Guardian a izraelského listu Haarec obviňující Českou republiku z porušování mezinárodních sankcí, ke kterému dochází reexportem českých zbraní ze Sýrie a Jemenu do Iráku. Např. jen do Sýrie se od roku 2000 vyvezly zbraně za více než 7 milionů Kč (jak vyplývá z celních statistik MF ČR). Navíc v samotné Sýrii panuje vysoce nedemokratický režim, který vězní, mučí a fyzicky likviduje politické odpůrce.

"Česká republika těmito obchody porušuje mezinárodní úmluvy, které se zavázala dodržovat. Tyto dohody výslovně zakazují vývozy zbraní do zemí porušujících lidská práva," kritizuje aktivista NESEHNUTÍ Milan Štefanec dosavadní způsob udělování licencí na export zbraní z ČR. Jednou z porušovaných dohod je Kodex EU (viz příloha), ke kterému se Česká republika přihlásila již za premiéra Zemana v srpnu 1998.

Aktivisté NESEHNUTÍ proto nastupujícímu ministrovi průmyslu a obchodu předali otevřený dopis, ve kterém jej vyzvali k jednoznačné odpovědi na otázku, jak hodlá zamezit problematickým zbrojním vývozům do budoucna.

Kontakt: Katarína Potfajová, 605 239 579, Petr Machálek, 777 308 113